14 C 96/2022-14 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazené jistiny ze smlouvy o úvěru, když právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], poskytla na základě smlouvy úvěru [číslo] ze dne [datum] bezhotovostním převodem žalovanému částku ve výši 12 000 Kč a tato částka nebyla vrácena. Na předmětnou smlouvu žalovaný neuhradil ničeho, a to ani po předžalobní výzvě. Žalobkyně proto požaduje uhradit dlužnou jistinu ve výši 12 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ode dne 14. 12. 2021 do zaplacení. K tomu žalobkyně pro úplnost dodává, že pokud by soud neměl nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nevznesl tak skutkové ani právní námitky. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Dle ustanovení § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. 6. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve znění změn provedených dne [datum], a z výpisu z účtu [číslo] ze dne 13. 10. 2021 a ze dne 18. 10. 2021, soud zjistil, že dne [datum] žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru, kdy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a tento úvěr byl navýšen dne 18. 10. 2021 na 12 000 Kč. Peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem, a to ve dnech 13. 10. 2021 a 18. 10. 2021. Peněžní prostředky měly být vráceny do 13. 12. 2021. Současně aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 6. 2022 s předžalobní výzvou ze dne 15. 6. 2022, zaslané žalovanému téhož dne. 8. Nároku uplatněného v žalobě se žalobkyně domáhá z titulu vrácení neuhrazené jistiny úvěru, případně z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V daném případě soud posuzuje žalobu jako návrh na vrácení bezdůvodného obohacení, a nikoliv jako placení úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobce žádá pouze o vrácení poskytnutých finančních prostředků a nežádá zaplacení žádných dalších poplatků vycházejících ze smlouvy o úvěru, a proto soud daný případ posuzoval a hodnotil v režimu výše citovaného ust. § 2991 o. z.. Ostatně i kdyby soud měl posuzovat nárok žalobkyně jako úvěr dle výše citovaného zákona, musel by se zabývat tím, zda byla smlouva o úvěru platně uzavřena, a to zejména s ohledem na řádné prozkoumávání úvěruschopnosti žalovaného. Ohledně prozkoumávání úvěruschopnosti pak žalobkyně neuvádí a nedokládá ničeho. K otázce prozkoumávání úvěruschopnosti by pak soud musel provádět další dokazování, což se jeví v daném případě jako nadbytečné. Pokud by totiž se ukázala smlouva o úvěru platnou, vznikl by nárok na vrácení jistiny ze smlouvy o úvěru ve stejné výši jako při bezdůvodném obohacení. A pokud by se ukázala smlouva o úvěru neplatnou z důvodu řádné neprozkoumání úvěruschopnosti, stále by tu bylo bezdůvodné obohacení ve výši poskytnutých prostředků. 9. V daném případě žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, avšak nevrátil ničeho. S ohledem na výše uvedené pak soud žalobě zcela vyhověl, když na straně žalovaného vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v této výši. Současně přiznal soud žalobkyni právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení ode dne 14. 12. 2021 (tj. ode dne následujícího po nejzazším termínu pro vrácení poskytnuté částky), a to souladu s nařízením vlády č. č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná. Výzva dle ustanovení § 142a o. s. ř. byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobkyně. Soud má (na rozdíl od žalobkyně) za to, že jsou splněny podmínky ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, proto uložil žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyně v částce 2 252 Kč. K aplikaci § 14b advokátního tarifu soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto paragrafu, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (např. žaloba podaná u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. [spisová značka] nebo [spisová značka]) a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odměna za právní zastoupení stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž právní zástupce žalobkyně učinil v dané věci 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby) a odměna tedy činí celkem 900 Kč, a dále byl ke každému úkonu právní služby přiznán i režijní paušál ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Jelikož právní zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, byla žalobkyni z odměny za právní zastoupení a režijních paušálů v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána i náhrada 21 % DPH ve výši 252 Kč. 11. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaný dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit tuto náhradu advokátovi. 12. Lhůta splatnosti žalobních nároků byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř..