16 C 121/2023-40 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 47 762 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum] pod [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr na nákup zboží ve výši 47 995 Kč. Zůstatek dluhu žalované po uhrazení jedné splátky činí 46 662 Kč. Dále žalobkyně požadovala úhradu nákladů za upomínky ve výši 1 100 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky od [datum], požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] ze dne [datum], z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], ze zpracování osobních údajů žadatelky o úvěr ze dne [datum], ze sazebníku pro smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], z historie splácení úvěru ze strany žalované za období od července 2021 do srpna 2022, z odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání zásilky žalované doporučenou poštou, z odstoupení od smlouvy o úvěru s výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum], z přehledu transakcí u [právnická osoba], z údajů o subjektech DPH, ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalované bez uvedení data a ze dvou upomínek při prodlení spotřebitele z [datum] a [datum] má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva a o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], na základě níž byl žalované poskytnut úvěr na zakoupení vysavače v celkové výši 47 995 Kč. Žalovaná předmětný úvěr měla uhradit v 36 měsíčních splátkách po 1 333 Kč. V daném případě nebyla sjednána úroková sazba za poskytnutí úvěru. Žalovaná uhradila na předmětný závazek částku ve výši 1 333 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná pracuje v dělnické profesi u zaměstnavatele [právnická osoba] a výdělek z hlavního příjmu představuje dle sdělení žalované 21 836 Kč. Úhrada nájmu představuje 3 600 Kč měsíčně. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy je zřejmé, že byl předložen občanský průkaz a byla provedena lustrace insolvenčního rejstříku s negativním výsledkem. Dále byla provedena lustrace v registru společností registrovaných v CRIF. I z této zprávy vyplývá, že žalovaná měla jediný příjem z hlavního pracovního poměru ve výši 21 836 Kč, náklady na bydlení představovaly nájemné ve výši 3 600 Kč a další závazek hradila ve výši 1 788,84 Kč. Faktické příjmy a výdaje nebyly žalobkyní žádným způsobem prověřeny, bylo vycházeno pouze ze sdělení žalované. Žalobkyně ve výsledcích posouzení úvěruschopnosti klienta uvedla, že byly zjištěny a ověřeny příjmy a výdaje včetně běžných výdajů klienta, rovněž byly prověřeny údaje z příslušných registrů a bylo zjištěno, že klient v době žádosti o úvěr nebyl dlužníkem, jelikož neměl žádné splátky po splatnosti. Za této situace byla žalovaná shledána úvěruschopnou. Žalovaná byla opakovaně upomínána k úhradě dlužné částky, a to i předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 10. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalované jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalované nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jejím osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalované fakticky úvěr splácet. Soud má za to, že nebyly fakticky ověřeny příjmy žalované ani celé domácnosti, když příjem žalované představující částku 21 836 Kč nebyl žádným způsobem doložen. Rovněž nebyly žádným způsobem ověřeny výdaje nejen žalované, ale i celé domácnosti, které se týkaly nájmu, platby služeb apod. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru. 11. Vzhledem k výše uvedenému lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala 46 662 Kč (47 995 Kč – 1 333 Kč) společně se zákonným úrokem z prodlení od [datum], neboť od tohoto data byla žalovaná v prodlení s úhradou dlužné jistiny, a to dle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním naří