16 C 123/2023-48 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 27 680 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum], na základní níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou jistinu a dále poplatek v celkové výši 14 000 Kč. Současně žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč. Po započtení plateb žalované činil zůstatek dluhu žalovanou částku. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, požadovala žalobkyně zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě z [datum] navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu s tím, že nepopřela poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, avšak má za to, že by soud měl v daném případě zkoumat podmínky pro poskytnutí úvěru stanovené úpravou pro spotřebitelské úvěry přesto, že ve smlouvě bylo uvedeno IČO žalované a smlouva byla označena jako podnikatelská. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr nepřijala za účelem svého podnikání, má za to, že je nutno na ni pohlížet jako na spotřebitele a smlouvu o úvěru za této situace považuje za absolutně neplatnou. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne [datum], z údajů veřejné části živnostenského rejstříku k osobě žalované, z komunikace mezi žalovanou a právním zástupcem žalobkyně dnů 2. 2., 30. 1. a [datum], z potvrzení [právnická osoba], o tuzemských úhradách z účtu žalované z [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], ze čtyř dokladů o odeslání zásilek doporučenou poštou ze strany odesílatele (žalované) žalobkyni, případně jejímu právnímu zástupci [anonymizována dvě slova] a z předžalobní upomínky odeslané žalované dne [datum] má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru pod [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč jako podnikatelce – fyzické osobě, podnikající na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně jednoho měsíce ke dni uzavření této smlouvy. V části II, bod 2.4. smlouvy je uvedeno, že úvěr je poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru tedy částku 2 800 Kč měsíčně, mimo splátky jistiny úvěru ve výši 4 000 Kč měsíčně. Celkem byla žalovaná povinna uhradit poplatek v celkové výši 14 000 Kč a splátku jistiny úvěru dne 10. 4., 24. 4., 8. 5., 22. 5. a [datum]. Jelikož žalovaná neuhradila 5 splátek úvěru, požadovala žalobkyně zaplacení jednorázové smluvní pokuty ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky, což bylo sjednáno v části VIII. bod 8.1. smlouvy o úvěru. Žalobkyně připustila dílčí plnění ze strany žalované ve výši 8 820 Kč. Žalovaná doložila listinné důkazy, že v období od [datum] do [datum] uhradila ze svého účtu na účet příjemce [bankovní účet] deset splátek po 2 800 Kč. Žalovaná byla v době uzavření smlouvy evidována v živnostenském rejstříku vedeného u [stát. instituce], a to s živnostenským oprávněním výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona a v oborech činnosti zprostředkování obchodu a služeb, reklamní činnost, marketing, mediální zastoupení, výroba, obchod a služby jinde nezařazené, a to vše s datem zahájení [datum]. Doba platnosti oprávnění byla stanovena na dobu neurčitou. Z elektronické komunikace vyplývá, že mezi žalovanou a žalobkyní, případně jejím právním zástupcem, se uskutečnila korespondence, která se týkala předmětného úvěru a jeho splácení. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně upomenuta k úhradě dlužné částky, avšak na výzvu nereagovala a dlužnou částku neuhradila. 5. V prvé řadě se soud musel zabývat otázkou, zda se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, na který by bylo možné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. Žalovaná namítala, že úvěr neuzavřela pro podnikatelské záměry, podnikatelský režim úvěrové smlouvy měl podle jejího názoru pouze umožnit žalobkyní obejít zákon o spotřebitelském úvěru a další předpisy na ochranu spotřebitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná v předmětné době byla evidována v živnostenském rejstříku jako osoba samostatně výdělečně činná s obory, které byly uvedeny shora. Z obsahu smlouvy a jejího označení jednoznačně vyplývá, že se jedná o smlouvu o podnikatelském úvěru, přičemž v části II. bod 2.4. je uvedeno, že úvěr se poskytuje výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Rovněž označení žalované ve smlouvě zahrnuje adresu místa podnikání a její IČO. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že žalovaná neprokázala své tvrzení týkající se spotřebitelského charakteru předmětného úvěru, neboť si byla vědoma podnikatelského charakteru úvěru poskytnutého k financování jejích podnikatelských potřeb. Za této situace se soud nezabýval otázkou posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné smlouvy v souladu s § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. 6. Dále se soud posuzoval otázku, zda předmětná smlouva byla uzavřena platně a zda z některých zákonných důvodů nelze dovodit její absolutní neplatnost. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2396 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 9. Podle § 1802 o.z., mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 10. Podle § 2048 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle § 2051 o.z., nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 12. Po vyhodnocení skutkového stavu věci a aplikaci shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k právnímu závěru, že mezi účastníky řízení byla sjednána písemně platná smlouva o podnikatelském úvěru, na základě níž poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit v pravidelných splátkách společně se sjednaným poplatkem. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, což vedlo k zesplatnění úvěru a k vyzvání žalované k zaplacení dlužné částky jednorázově. Jelikož žalovaná neuhradila částku řádně a včas, dostala se do prodlení a žalobkyně se právem domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši stanovení nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od [datum], až do zaplacení dlužné jistiny. Soud současně konstatuje důvodnost uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty, která byla mezi účastníky platně sjednána, přičemž výše smluvní pokuty je s přihlédnutím k výši uplatněného nároku přiměřená. 13. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovanou k zaplacení částky ve výši 20 000 Kč představující jistinu úvěru společně s příslušenstvím pohledávky od [datum] do zaplacení. Do zbývající částky byla žaloba zamítnuta, neboť v tomto rozsahu žalovaná svůj závazek splnila a žaloba tedy nebyla důvodná. 14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 72 % uplatněného nároku, neúspěšná do 28 % z uplatněného nároku, náleží jí tedy náklady řízení ve výši 44 % (72 % - 28 %). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 108 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkonu právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a výzva před podáním žaloby) odměna tedy činí 900Kč. Ke každému