16 C 127/2023-18 — Okresní soud v Bruntále

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo], poskytl žalovanému dne [datum] na jeho účet č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč, a to v souvislosti s jednáními o uzavření smlouvy, kterou však žalobkyně není schopna doložit. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení od [datum], požadovala od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. Z návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru, z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] a z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla vedena jednání o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě čehož byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum] poskytnuta částka 20 000 Kč, přičemž k uzavření smlouvy o úvěru následně nedošlo. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba], [obec a číslo] a žalobkyní dne [datum], na základě níž byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni jako nového věřitele. Žalovaný byl vyzván předžalobní upomínkou odeslanou dne [datum] k vydání bezdůvodného obohacení, avšak na výzvu nereagoval. Žalovaný se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení od [datum]. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný, neboť bylo prokázáno, že žalovanému byla na jeho účet zaslána bez právního důvodu částka 20 000 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni, případně jejímu právnímu předchůdci, neuhradil žádnou částku, výše bezdůvodného obohacení představuje částku v žalované výši. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 20 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, neboť žalovaný byl od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (kvalifikovaná výzva před podáním žaloby, převzetí věci a sepis žaloby), odměna tedy činí 900 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobci přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši 252 Kč Náklady řízení představují celkem 2 252 Kč. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní, příp. jeho právním předchůdcem, ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.