16 C 128/2023-37 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 16 641 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum], na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 9 579 Kč, poplatky za bezpečnou splátku, za [anonymizováno] servis a za prodloužení splatnosti v celkové výši 2 572 Kč, úroky z úvěru ve výši 1 960 Kč, účelně vynaložené náklady s vymáháním pohledávky ve výši 1 030 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky požadovala žalobkyně současně zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněném nároku nevzneslo žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum] uzavřené prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa], z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru tvořícího nedílnou součást smlouvy, z výzvy před zesplatněním úvěru včetně dokladu o odeslání výzvy žalovanému doporučenou poštou, z výzvy ke splacení celého úvěru včetně dokladu o odeslání zásilky doporučenou poštou, z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání zásilky doporučenou poštou, z výpisu proplacení smlouvy, ze splátkového kalendáře k úvěrové smlouvě, ze sazebníku poplatků, z úvěrové zprávy zpracované k osobně žalovaného a z potvrzení o provedení ověření bonity klienta oddělením řízení rizik ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba], [webová adresa] uzavřena smlouva a bezúčelovém spotřebitelském úvěru dne [datum], na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku společně s poplatkem ve výši 330 Kč ve 24 měsíčních splátkách. Celkově měl žalovaný uhradit 17 511 Kč. Za první měsíc závazku byl sjednán nulový úrok, za období druhého až osmého měsíce byl úvěr úročen pevnou částkou ve výši 49 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, kdy v tomto období se úroková sazba pohybovala v rozmezí od 0 % do 83,04 %. Od devátého měsíce až do dne splatnosti úvěru byl úvěr bezúročný. RPSN představovala 49,2 %. Žalovaný uhradil ověřovací poplatek ve výši 1 Kč a dále byly sjednány další volitelná služby za poplatky stanovené sazebníkem. Jednalo se o poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za [anonymizováno] servis ve výši 49 Kč měsíčně. Žalovaný 2× prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky a za této situace uhradil dne [datum] a [datum] částku 2× 1 Kč a dne [datum] uhradil částku 1 096 Kč. Dále žalobkyně požadovala 3 smluvní pokuty ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou splatné splátky úvěru, celkem u tří splátek se jednalo o 1 500 Kč. Účelně vynaložené náklady představovaly celkem částku 1 030 Kč. V rámci prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně sdělila, že byla provedena lustrace žalovaného v registrech [příjmení], [anonymizováno], evidence exekucí a [anonymizováno], přičemž k osobě žalovaného nebyly nalezeny žádné negativní informace. Žalobkyně v úvěrové zprávě a v ověření bonity klienta vycházela z příjmu sděleného žalovaným v žádosti ve výši 25 000 Kč, z příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč, přičemž v případě těchto příjmů nedošlo k jejich ověření u zaměstnavatele, případně jiných subjektů. Žalovaný měl další splátky k jiným společnostem ve výši 3 136 Kč, přičemž u výdajů na bydlení, výdajů ostatních členů domácnosti a výdajů žalovaného bylo vycházeno ze statistického modelu, jehož výstupem měla být míra pravděpodobnosti dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Fakticky nebyly příjmy žalovaného či ostatních členů domácností, jeho výdaje, případně výdaje celé domácnosti žádným způsobem ověřovány. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil. Celkově žalovaný na úhradu předmětného závazku zaplatil 1 099 Kč (3× 1 Kč + 1 096 Kč). 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 10. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla do