16 C 184/2022-85 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala zaplacení částky 189 688,55 Kč s příslušenstvím z titulu tří smluv uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, na základě nichž byly žalovanému ve třech případech poskytnuty spotřebitelské úvěry. Jednalo se o smlouvu o půjčce [číslo] ze dne [datum], na základě níž byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 20 000 Kč a ke dni podání žaloby žalovaný dlužil neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 16 585,75 Kč. Dále se jednalo o smlouvu o půjčce [číslo] ze dne [datum], na základě níž byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 20 000 Kč a ke dni podání žaloby činila neuhrazená jistina úvěru 14 112,15 Kč. Ve třetím případě se jednalo o smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž byl žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 207 300 Kč. Ke dni podání žaloby činila neuhrazená jistina úvěru částku 145 290,68 Kč. Jelikož byl žalovaný v prodlení s úhradou dlužných částek, provedla žalobkyně kapitalizaci zákonného úroku z prodlení do [datum] a dále požadovala zákonný úrok z prodlení z dlužných jistin úvěrů od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněným nárokům nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Aktivní legitimace ve sporu byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne [datum], na základě níž byly všechny 3 pohledávky postoupeny s účinností od [datum] na žalobkyni. O postoupení pohledávek byl žalovaný vyrozuměn písemným oznámením. 5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], z rámcové smlouvy o poskytnutí finančních produktů, z [anonymizováno] obchodních podmínek [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), z produktových podmínek a sazebníku banky, z výpisu z účtu žalovaného a z výzvy obsahující zesplatnění úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba], která zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba]) a žalovaným byla dne [datum] pod [číslo] uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být uhrazen v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 585 Kč. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil část 19 222,36 Kč. Zápůjční úroková sazba představovala 30,9 % ročně. Před uzavřením smlouvy banka ověřila úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejných registrů, jiné podklady týkající se osobních a finančních poměrů žalovaného před uzavřením tohoto úvěru nebyly bankou ověřovány. Z údajů v žádosti k předmětném úvěru vyplývá, že žalovaný byl svobodný, bydlel v domácnosti tří osob, neměl vyživovací povinnost, byl zaměstnancem s udávaným příjmem ve výši 20 000 Kč měsíčně, výdaje na živobytí představovaly 3 000 Kč a splátky úvěrů 2 800 Kč. V případě žalovaného byly zjištěny další splátky ve výši 3 513 Kč. V případě výdajů bylo vycházeno pouze ze statistických údajů. 6. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], z rámcové smlouvy, z [anonymizováno] obchodních podmínek, produktových podmínek a sazebníku banky, z výpisu z účtu žalovaného, z výzvy žalovanému před zesplatněním včetně dokladu o odeslání zásilky žalovanému, z výzvy obsahující zesplatnění úvěru ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání zásilky doporučenou poštou a z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba] [obec a číslo]) a žalovaným byla uzavřena dne [datum] pod [číslo] smlouva o půjčce, na základě níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být žalovaným uhrazen v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 443 Kč. Žalovaný na předmětný závazek uhradil částku 16 892,90 Kč. Před uzavřením úvěru banka prověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejných registrů a dále vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným. Z identifikace k žádosti pak k této smlouvě vyplývá, že žalovaný měl stejné osobní poměry, jak bylo uvedeno u předchozí smlouvy, pouze jeho příjem představoval 17 500 Kč měsíčně, neměl vyživovací povinnost, výdaje na živobytí představovaly včetně dalších výdajů 4 000 Kč měsíčně. Úroková sazba v tomto případě představovala 19,9 % ročně. Splátkové zatížení žalovaného u jiných závazků bylo zjištěno ve výši 3 466 Kč. Jiným způsobem nebyly osobní a majetkové poměry žalovaného prověřovány. 7. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], z rámcové smlouvy, z [anonymizováno] obchodních podmínek, z produktových podmínek a sazebníku banky, z předžalobní výzvy a z identifikace k žádosti k osobě žalované má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, tak jak je specifikován u předchozích dvou smluv, a žalovaným, byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce na refinancování pod [číslo] na základě níž poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému půjčku na refinancování ve výši 207 300 Kč s úrokovou sazbou ve výši 4,9 % ročně. Žalovaný na předmětný závazek uhradil částku 86 060,23 Kč. Předmětná půjčka měla být hrazena v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 615 Kč. Před uzavřením této smlouvy byla úvěruschopnost žalovaného prověřována nahlédnutím do veřejných rejstříků a dále bylo vycházeno pouze z údajů uvedených žalovaným. Z identifikace k žádosti vyplývá, že osobní poměry žalovaného byly k tomuto datu totožné jako u předchozích dvou smluv, byl zaměstnancem s příjmem 17 500 Kč, výdaje na živobytí a další výdaje představovaly 4 000 Kč měsíčně. Splátkové zatížení žalovaného v úvěrových registrech představovalo částku 3 610 Kč měsíčně. Jiné skutečnosti či majetkové poměry na straně žalovaného nebyly bankou ověřeny. 8. Jelikož se jedná o spotřebitelské úvěry, bylo nutné se zabývat, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně před uzavřením jednotlivých smluv v zákonem požadovaném rozsahu prověřily schopnost žalovaného předmětné spotřebitelské úvěry splácet tak, jak to předpokládají ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětné smlouvy lze považovat za spotřebitelské úvěry a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelské úvěry, bylo nutné se zabývat otázkou, zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smluv posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebite