16 C 190/2022-80 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 155 405,20 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [obec], a žalovaným dne [datum], na základě níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], z přehledu plateb žalovaného za období od [datum] do [datum], z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalovaného z [datum], z přehledu závazků žalovaného ke dni [datum], ze sdělení o neplatných dokladech z [datum], ze záznamu insolvenčního rejstříku ke dni [datum], z výpovědi smlouvy o úvěru ze dne [datum] a z předžalobní upomínky ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi [právnická osoba], se sídlem [adresa], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný měl hradit poskytnutý úvěr v pravidelných splátkách ve výši 2 725 Kč s úrokovou sazbou ve výši 14,9 % ročně a při řádném splácení při zvýhodněné úrokové sazbě ve výši 13,19 % ročně. [příjmení] ve výši 26 250 Kč byla použita na konsolidaci úvěru poskytnutého společností [spisová značka] [anonymizováno] personal [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo], přičemž se jednalo o spotřebitelský úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného pouze předložením potvrzení od jeho zaměstnavatele o příjmu žalovaného, z jehož obsahu vyplývá, že žalovaný byl v pracovním poměru u společnosti [právnická osoba] od [datum] v dělnické profesi, přičemž pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum]. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za posledních 12 měsíců představovala pouze 15 613 Kč. Dále bylo zjištěno, že ke dni [datum] měl žalovaný závazek u [právnická osoba] a.s., kdy se jednalo o splátky ve výši 1 250 Kč měsíčně. Žalobkyně doložila soudu zprávu o neplatných dokladech a záznam z insolvenčního rejstříku, avšak z roku 2022. Jelikož žalovaný neplatil dohodnuté splátky řádně a včas, došlo přípisem ze dne [datum] k výpovědi smlouvy o úvěru a žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky jednorázově. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný na předmětný závazek uhradil částku 7 115 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, přičemž předžalobní výzva obsahuje pouze zcela základní vylíčení skutkových okolností bez bližšího odůvodnění požadované částky 236 434,33 Kč a dále neobsahuje úplné právní hodnocení uplatněného nároku. 5. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní s účinností od [datum] postoupena právní předchůdkyni žalobkyně, přičemž celková dlužná částka ke dni postoupení představovala 165 147,88 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne [datum]. 6. Jelikož se jednalo v daném případě o nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud se musel přednostně zabývat otázkou, zda byla před uzavřením smlouvy ze strany původního věřitele prověřena schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr na základě prověření jeho osobních i finančních poměrů. V tomto směru soud vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 12. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet, zvlášť za situace, že jeho pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, žalovaný dosahoval čistého měsíčního příjmu jen ve výši 15 613 Kč a v době uzavření smlouvy měl již jeden neuhrazený závazek ze spotřebitelského úvěru. Soud má za to, že nebyly ověřeny celkové příjmy domácnosti žalovaného, jeho osobní poměry, počet vyživovacích povinností a výdaje nejen žalovaného, ale i celé jeho domácnosti. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru. 13. S přihlédnutím ke shora konstatovaným závěrům bylo možné žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala rozdíl mezi částkou poskytnutou ve výši 150 000 Kč a částk