16 C 198/2023-31 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky v celkové výši 23 796,57 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum], na základě níž byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazené splátky úvěru ve výši 4 915 Kč, neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 17 638,23 Kč, smluvní pokutu ve výši 491,50 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 101,84 Kč a poplatky za odeslání upomínek a sdělení o zesplatnění závazku žalovaného ve výši 650 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky požadovala žalobkyně zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 22 753,23 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Z úvěrové smlouvy číslo SU4002466274 ze dne [datum], z výpisu stavu úvěru ke dni 5. 7., 5. 8., 5. 9., 5. 10., 5. 11. a [datum], z obchodních podmínek smlouvy o úvěru a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty žalobkyně, ze sazebníku žalobkyně, z přehledu plateb ze strany žalovaného, ze sdělení o ukončení smlouvy, ze tří upomínek žalobkyně ze dnů 25. 8., 25. 9. a [datum] a z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání zásilky doporučenou poštou má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla elektronickými prostředky na dálku uzavřena dne [datum] úvěrová smlouva, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 889 Kč na zakoupení mobilního telefonu. Žalovaný měl uhradit předmětný úvěr ve 25 měsíčních splátkách ve výši 804 Kč, přičemž celkově měl žalovaný uhradit částku 20 100 Kč. Roční úroková sazba představovala 32,48 % ročně. Z úvěrové smlouvy dále vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti s ručením omezeným na dobu neurčitou jako odborník bez vysokoškolského titulu. Celkový čistý měsíční příjem představoval 14 741 Kč. Výdaje na bydlení představovaly 5 000 Kč, žalovaný byl svobodný a neměl žádnou vyživovací povinnost. Měsíční příjem domácnosti byl uveden ve výši 29 471 Kč, splátky ostatních úvěrů představovaly 800 Kč a ostatní měsíční výdaje představovaly 1 000 Kč, to vše bez bližší specifikace. Ve smlouvě byla sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši 10 % z dlužné měsíční splátky. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] vyplývá rozsah čerpané částky ze strany žalovaného, kdy je zřejmé, že celkově žalovaný vyčerpal částku 31 700 Kč. Z přehledu splácení úvěru vyplývá, že žalovaný celkově uhradil za období od [datum] do [datum] částku 26 042 Kč. V případě prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobkyně sdělila, že vycházela především z informací sdělených žalovaným a dále ze zdrojů veřejných i neveřejných rejstříků. Z těchto údajů nebyly k osobě žalovaného zjištěny žádné negativní informace. Pokud se týká ověření příjmů a výdajů žalovaného, pak bylo vycházeno pouze ze sdělení žadatele o úvěr, přičemž fakticky tyto příjmy ani výdaje nebyly ověřeny. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žalobkyně neprověřila schopnost žalovaného platit předmětný závazek po sjednanou dobu v dostatečném rozsahu. Z předložených důkazů vyplynulo, že žalovaný dosahoval ke dni uzavření smlouvy mzdu pouze ve výši 14 741, což představuje mzdu na hranici její minimální výše. Jelikož měl být úvěr splácen po dobu 25 měsíců, bylo povinností věřitele prověřit osobní a majetkovou situaci žalovaného s náležitou pečlivostí. Žalobkyně však vyšla jen z údajů uvedených žalovaným, z údajů z různých registrů a databází a z demografických a statistických údajů. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud konstatuje, že schopnost žalovaného hradit sjednané splátky po dobu uvedenou ve smlouvě nebyla ze strany věřitele řádně a v zákonem požadovaném rozsahu prověřena. Za této situace tedy neměl být úvěr poskytnut a v tomto případě lze žalobkyni přiznat pouze neuhrazenou jistinu úvěru se zákonným úrokem z prodlení. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Vzhledem k výše uvedenému soud přiznal žalobkyni neuhrazenou jistinu úvěru, což představuje částku 5 658 Kč (31 700 Kč - 26 042 Kč) a dále kapitalizovaný zákonný úrok z úvěru ve výši 101,84 Kč, tedy celkem částku 5 759,84 Kč. Rovněž soud zavázal žalovaného