16 C 32/2023-23 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 5 962 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřeném mezi účastníky řízení dne [datum], na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaná dluží neuhrazenou jistinu úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč, poplatek za účelně vynaložené náklady v celkové výši 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 150 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky od [datum], požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení, který kapitalizovala do [datum] ve výši 39,20 Kč a dále z částky 5 962 Kč požadovala předmětné příslušenství od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že mezi účastníky řízení byla elektronickými prostředky na dálku uzavřena dne [datum] úvěrová smlouva, na základě níž byl žalované poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč, kdy za poskytnutí tohoto úvěru byla žalovaná povinna zaplatit poplatek ve výši 165 Kč a předmětnou částku měla uhradit do 30 dnů od jejího poskytnutí. Přepočítáním tohoto poplatku na roční úrok představuje roční úroková sazba minimálně ve výši 40 %. Dále se žalovaná zavázala uhradit poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč a účelně vynaložené náklady v celkové výši 300 Kč. Jelikož žalovaná porušila své smluvní pokuty povinnosti, požadovala žalobkyně zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 % z nezaplacené jistiny úvěru, tedy částku 150 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné jistiny od [datum], provedla žalobkyně kapitalizaci zákonného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 39,20 Kč a další zákonný úrok z prodlení požadovala od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k zaplacení dlužné částky. 5. Jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr, vyzval soud žalobkyni k doplnění rozhodných skutečností, zda a jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalobkyně ve svém podání ze dne [datum] doplnila, že úvěruschopnost žalované, tedy její osobní a majetkové poměry byly posuzovány podle statistického modelu, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně dále provedla lustraci žalované v registrech z nebankovní sféry, a to s negativním výsledkem. Z úvěrové zprávy žalobkyně vyplývá, že žalovaná v době poskytnutí úvěru měla jeden existující splátkový závazek a jeden ukončený závazek, přičemž v neuhrazeném závazku představoval nedoplatek částku 36 922 Kč. Z potvrzení o prověření bonity klienta vyplývá, že žalovaná měla dosahovat příjmu 25 000 Kč, příjem partnera činil 5 000 Kč Tyto skutečnosti nebyly žádným způsobem ověřeny. Pokud se týká výdajů žalované, pak bylo vycházeno pouze z životního minima dospělých členů domácnosti. Žádným jiným objektivním způsobem nebyly pravidelné výdaje žalované ani její domácnosti prověřovány. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 11. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalované jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalované nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jejím osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalované fakticky úvěr zaplatit ve lhůtě 30 dnů od jeho poskytnutí. Jelikož nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru, lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala 5 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum], což představuje částku 32,88 Kč Celkem je žalovaná povinna zaplatit 5 032,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, neboť od tohoto data je žalovaná nadále v prodlení s úhradou dlužné jistiny. O nároku na zaplacení příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto dle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník