16 C 60/2023-30 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 4 280 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 28,13 Kč a s dalším příslušenstvím od [datum] do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum], na základě níž byla žalované poskytnuta částka ve výši 3 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaná dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 2 999 Kč, poplatky ve výši 891 Kč, účelně vynaložené náklady na vymáhání pohledávky ve výši 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 90 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] elektronickými prostředky na dálku uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byla žalované poskytnuta částka 3 000 Kč, [anonymizováno] se žalovaná zavázala zaplatit do 30 dnů, tedy do [datum]. Žalovaná se současně zavázala uhradit poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, za [anonymizováno] výplatu ve výši 199 Kč za urychlení poskytnutí úvěru na účet klienta, za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, umožňující žalované v případě nečekané životní události odložit splatnost úvěru o 30 dnů z důvodů uvedených ve smlouvě a za [anonymizováno] servis ve výši 49 Kč měsíčně po celou dobu trvání smlouvy. Jelikož si žalovaná prodloužila splatnost korunovým odkladem o 1 měsíc, byla povinna uhradit poplatek ve výši 297 Kč. Žalobkyně dále požadovala částku 300 Kč za účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky, které blíže specifikovala v žalobě. Jelikož žalovaná porušila smluvní povinnosti, požadovala žalobkyně zaplacení smluvní pokuty ve výši tří procent z nezaplacené jistiny úvěru, tedy částku 90 Kč. Jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr, byla žalobkyně vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a v jakém rozsahu prověřila schopnost žalované uhradit předmětný úvěr ve lhůtě 30 dnů. Žalobkyně v tomto směru argumentovala aktuální judikaturou i rozhodnutími různých soudů s tím, že provedla důkladné zjištění kreditního skóre žalované, kterým je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a jsou přezkoumávány informace jako věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a podobně. Pro tento účel je využíván pouze statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. V konkrétním případě u žalované byla provedena lustrace v externích registrech [příjmení], NRKI a ISIR, v nichž nebyl zjištěn žádný závazek po splatnosti. Žádné faktické příjmy a výdaje žalované nebyly ze strany věřitele prověřovány. Z předmětných externích databází vyplynulo, že žalovaná měla 3 odmítnuté splátkové a 4 kreditní kontrakty. Dále byly odvolány 2 splátkové kontrakty a 1 kontrakt z kreditní karty. V dané době existovaly 3 kontrakty z kreditních karet. Celkem bylo ke dni prověření ukončeno 8 kontraktů. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná sdělila příjem z výsluhy ve výši 21 300 Kč, příjem partnera 18 500 Kč, žadatelka byla bezdětná. Jiné informace nebyly zjišťovány a příjem žalované z výsluhy nebyl ověřen. Žalovaná na předmětný závazek uhradila při uzavření smlouvy pouze 1 Kč, která byla započítána na jistinu. Žalobkyně provedla kapitalizaci zákonného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum], což představuje částku 28,13 Kč. Celková kapitalizovaná částka ke dni rozhodnutí soudu představovala 4 308,13 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagovala a dlužnou částku neuhradila. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 10. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalované jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalované nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jejím osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalované fakticky úvěr zaplatit ve lhůtě 30 dnů. Soud má za to, že nebyly ověřeny celkové příjmy žalované z výsluhy ani příjem celé domácnosti. Rovněž nebyly žádným způsobem ověřeny výdaje nejen žalované, ale i celé domácnosti. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru. 11. Vzhledem k výše uvedenému lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala 2 999 Kč společně