16 C 86/2023-40 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 7 172 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum], na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 5 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 4 255 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatky za SMS servis ve výši 196 Kč, poplatky za prodloužení splatnosti v celkové výši 990 Kč, poplatky za prodloužení splatnosti s desetiprocentním odkladem ve výši 243 Kč, účelně vynaložené náklady na vymáhání pohledávky ve výši 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 128 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení dlužné částky od [datum], provedla žalobkyně kapitalizaci zákonného úroku z prodlení do [datum], což představuje částku 191,60 Kč a zákonný úrok dále požadovala od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že mezi účastníky řízení byla prostřednictvím internetových stránek žalobkyně pod označením [webová adresa] uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, která měla být uhrazena společně s poplatkem ve výši 165 Kč do 30 dnů od jeho poskytnutí. V souvislosti s prověřením úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným, z nichž vyplývalo, že jen zaměstnaný, jeho příjem představuje 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 9 800 Kč a splátky jiným společnostem představují 7 000 Kč měsíčně. Žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost. Z úvěrové zprávy k osobě žalovaného vyplývá, že ke dni uzavření smlouvy měl tři existující splátkové závazky, 6 splátkových závazků bylo odmítnuto a tři závazky byly odvolány. Dále měl žalovaný odmítnuty dvě kreditní karty, jedna byla odvolána a dvě byly existující. Žádné jiné skutečnosti, které se týkaly osobní a majetkové situace žalovaného, případně členů jeho domácnosti, nebyly žalobkyní prověřeny za účelem zjištění, zda je v možnostech žalovaného ve lhůtě 30 dnů zaplatit poskytnutou částku. Ve smlouvě byly dále sjednány poplatky, a to za expres výplatu ve výši 199 Kč, za prodloužení platnosti ve výši 495 Kč o 30 dní a další poplatek s tzv. desetiprocentním odkladem ve výši 245 Kč. Na tento poplatek žalovaný uhradil 2 Kč, zůstatek tedy činil 243 Kč. V případě vymáhání pohledávky byl sjednán poplatek ve výši 300 Kč, ve dvou případech se jednalo o celkovou částku 600 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 3% z nezaplacené jistiny úvěru, což představovalo částku 128 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně kapitalizovala zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 7 172 Kč od [datum] do [datum], což představuje částku 191,60 Kč. Celková částka, kterou se žalobkyně domáhala uhradit tedy představovala 7 363,60 Kč. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 10. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Soud má za to, že nebyly ověřeny celkové příjmy domácnosti, když v případě příjmu žalovaného i členů domácnosti bylo vycházeno jen z údajů sdělených žalovaných, ačkoliv je zadlužení před uzavřením smlouvy bylo již nadstandartní. Rovněž nebyly žádným způsobem ověřeny výdaje nejen žalované, ale i celé domácnosti. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru. 11. Vzhledem k výše uvedenému lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala 4 255 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do [datum], což představuje částku 96,17 Kč, neboť za uvedené období byl žalovaný v prodlení s úhradou dlužné jistiny. Dále bylo přiznáno příslušenství od [datum] do zaplacení. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 4 321,17 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení,