17 C 44/2021-387 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum], ve znění pozdějších podání, domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále jen SJM), jehož předmět tvořily movité věci: čtyřkolka [anonymizováno], osobní vozidla Škoda Octavia [anonymizováno], Škoda Yeti a Volkswagen [anonymizována dvě slova]. Dále navrhla žalobkyně vypořádat zmrzlinový stroj, se kterým podniká žalovaný. Žalobkyně dále navrhla vypořádat obchodní podíl žalovaného na firmě [právnická osoba], kterou provozuje žalovaný a dále podnik žalovaného, který provozuje žalovaný jako OSVČ pod [IČO]. Předmětem vypořádání také žalobkyně označila závazek, jež byl určen pro podnikatelské aktivity žalovaného, a to úvěr ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] vedeného na účtu [číslo] [bankovní účet] u [právnická osoba] Za trvání manželství, které trvalo od [datum] do [datum], nabyli dále účastníci řízení nemovitosti, a to parcelu parc. [číslo] v [obec] u [obec] zapsanou na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí], kdy na předmětném pozemku byla zbudována myčka motorových vozidel, která je provozována žalovaným v rámci jeho podnikání. Žalobkyně požadovala po žalovaném vyplacení vypořádacího podílu ve výši 1.500.000 Kč a rozhodnutí, kterým aktiva a pasiva SJM, vyjma osobního vozidla Volkswagen [anonymizována dvě slova], připadnou žalovanému. 2. Žalovaný se vyjádřil k žalobě tak, že navrhl vypořádat movité věci tím způsobem, že se přikážou do vlastnictví toho z účastníků, který drží movité věci ke dni rozhodování soudu. Dále žalovaný souhlasil s převzetím aktiv i pasiv SJM, kdy doplnil předmět SJM o další závazek, který byl určen pro podnikatelské aktivity žalovaného, a to o úvěr ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] vedeného na účtu [číslo] [bankovní účet] u [právnická osoba] Žalovaný dále uvedl, že čtyřkolka [anonymizováno] netvoří předmět vypořádání, když dne [datum] uzavřel jako prodávající kupní smlouvu, kterou prodal čtyřkolku [anonymizováno] za kupní cenu 75.000 Kč a polovinu kupní ceny obratem zaslal žalobkyni na její účet. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně při odchodu ze společné domácnosti vzala finanční úspory účastníků ve výši 300.000 Kč. Dále žalovaný navrhl, aby byl započten vnos žalovaného do SJM, když žalovaný od zrušení společné domácnosti s žalobkyní, tj. od června 2019, hradí splátky na úvěr ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a na úvěr ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. 3. Žalobkyně v podání ze dne [datum] namítla relativní neplatnost právního jednání - uzavření kupní smlouvy ze dne [datum], když k prodeji čtyřkolky [anonymizováno] nedala souhlas. Žalobkyně učinila nespornou skutečnost převzetí částky 37.500 Kč jako ½ kupní ceny dle kupní smlouvy ze dne [datum]. 4. Žalovaný v podání ze dne [datum] netrval na započtení částky 300.000 Kč (finanční úspory, jež měla odnést žalobkyně při odchodu ze společné domácnosti) na vypořádací podíl žalobkyně s ohledem na důkazní nouzi žalovaného. 5. V řízení o vypořádání majetkového společenství manželů soud není vázán návrhem (žalobou), neboť z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). To však neznamená, že by soud nebyl vázán žalobním návrhem vůbec; může totiž vypořádat jen ty položky, ohledně kterých účastníci vypořádání navrhli. Z toho ovšem vyplývá, že po uplynutí tří let po zániku společného jmění se ohledně těch položek, jejichž vypořádání nebylo soudu navrženo, uplatní zákonná domněnka vypořádání (§ 150 odst. 4 občanského zákoníku) a předmět řízení o vypořádání již nelze o tyto položky rozšiřovat. Také již neplatí, že by soud byl povinen sám pátrat po tom, co společné jmění tvořilo. Posun v judikatuře oproti starší koncepci shrnuje Nejvyšší soud ČR (dále jen NS ČR) takto:„ S prohloubením dispozitivního charakteru norem upravujících společné jmění (stejně jako bezpodílové spoluvlastnictví, a to již po novele občanského zákoníku č. 131/1982 Sb.) se prosadil názor, že manželé nemusí pro vypořádání společného majetku zvolit jediný způsob, ale mohou různé způsoby kumulovat; ohledně části majetku uzavřou dohodu, část učiní předmětem řízení o vypořádání a zbytek bude vypořádán na základě zákonné domněnky. Nelze jim vnucovat určitý způsob vypořádání; proto podají-li návrh na vypořádání jen části společného jmění, je soud tímto rozsahem vázán (vázán ovšem není navrženým způsobem vypořádání). Soud tak může do vypořádání zahrnout jen ten majetek, který účastníci výslovně učinili předmětem vypořádání; to platí i pro zápočty toho, co bylo vynaloženo ze společného majetku na výlučné majetky manželů a naopak. Z toho vyplývá, že v řízení o vypořádání SJM může soud vypořádat jen ten majetek, který účastníci řízení navrhli k vypořádání do tří let od jeho zániku. Předchozí praxe, která umožňovala kdykoliv během řízení o vypořádání SJM navrhnout nové položky k vypořádání, vycházela ze starší úpravy, která předpokládala, že soud z úřední povinnosti pátrá po majetku v SJM, a že je povinen vypořádat jeho celou masu. Tento názor, který v praxi mimo jiné vedl k neúměrnému prodlužování sporů, neboť umožňoval neomezené rozšiřování vypořádávaného majetku, je však neudržitelný vzhledem k nové hmotněprávní úpravě vycházející zejména z posílení dispozitivního charakteru norem upravujících vypořádání SJM a také vzhledem k uplatnění zásady projednací a dispoziční v občanském soudním řízení.“ (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1192/2007). Soud nemůže svévolně rozšířit spor o vypořádání společného jmění o nově zjištěné hodnoty nebo závazky, které zmiňují účastníci řízení, nebo které byly zjištěny soudem v rámci dokazování. Projev vůle účastníka, jímž vymezuje okruh věcí, které má soud v řízení o vypořádání SJM vypořádat, musí být uskutečněn v odpovídající procesní formě a musí mít náležitosti odpovídající řádnému návrhu (§ 42 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně tak může učinit žalobou, případně změnou žaloby. Žalovaný může podat ve věci vzájemný návrh, kterým rozšíří předmět řízení o další položky při respektování charakteru řízení o vypořádání SJM jako řízení, ve kterém mají účastníci na obou stranách sporu jak postavení navrhovatele, tak i postavení odpůrce tzv.„ iudicium duplex“ (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 684/2004). Změna žaloby nebo vzájemný návrh přitom musí splňovat všechny náležitosti řádného návrhu. Soud byl proto při vymezení rozsahu řízení o vypořádání SJM vázán pouze žalobním návrhem žalobkyně a návrhem žalovaného, při rozhodování na základě sdělených skutkových tvrzení a označení důkazů účastníky do okamžiku koncentrace řízení. 6. Soud provedl hodnocení důkazů v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. s přihlédnutím k ustálené judikatuře, a to rozsudku NS ČR ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 579/2005, kdy při hodnocení důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné nebo nezákonné); k důkazům, které byly získány nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané), a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež provázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům, získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědí svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností. 7. Ze souhlasných tvrzení účastníků řízení (postup dle § 120 odst. 3 o. s. ř.), potvrzení [stát. instituce] ze dne [datum], dopisu žalovanému ze dne [datum], výpisu z katastru nemovitostí, smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] záruční listiny ze dne [datum], směnky ke smlouvě [číslo] ze dne [datum], výpisu z účtu žalobkyně