18 C 316/2022-26 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 18. 7. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22.544,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 4. 2020 do zaplacení s tím, že žalovaný a její právní předchůdce – [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu o kartovém úvěrovém účtu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků a došlo tak k zesplatnění. Na možnost zesplatnění byl žalovaný upozorněn předem v rámci výzvy. Dne 11. 4. 2020 byla pohledávka za žalovaným převedena na evidenční účet pohledávek a k tomuto dni se také stala splatnou. Po postoupení pohledávky, k němuž došlo na základě smlouvy ze dne [datum], již žalovaný nezaplatil ničeho. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 7. 1. 2021 a naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení dopisem ze dne 18. 3. 2021. 2. Okresní soud v Bruntále vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky. 4. Žalobkyně podáním ze dne 22. 11. 2022 upřesnila, že k uzavření smlouvy došlo již dne [datum] a pokud jde o úvěruschopnost, tu doplnila žalobkyně podáním ze dne 25. 11. 2022, kdy uvedla, že její právní předchůdce vycházel z údajů sdělených žalovaným a kdy za pomoci interní ho ekonomického modelu určil maximální částku z příjmu žalovaného, kterou bylo možné použít na splácení úvěru. Současně ověřil insolvenční rejstřík a v dostupných registrech nezjistil, že by proti žalovanému bylo vedeno jakékoliv exekuční řízení. Za těchto okolností dospěl k závěru, že příjem žalovaného je dostatečný k pokrytí splátek i jeho životních výdajů. 5. Soud nařídil jednání na den 5. 1. 2023, z něhož se žalobkyně řádně prostřednictvím svého zástupce omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil a jednáno tak bylo v nepřítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 1 občanského soudního řádu. 6. Ze smlouvy o úvěru, z výzvy ze dne 3. 4. 2010, z výzvy ze dne 7. 3. 2020, z výzvy z 12. 4. 2020, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně předávacího protokolu, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně dokladu o odeslání a z předžalobní upomínky ze dne 17. 3. 2021 soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr a v souvislosti s ním dále vést původní kartový účet a dle požadavku žalovaného vydat kreditní kartu. Bylo dohodnuto, že úvěrový limit činí 20.000 Kč RPSN úvěru činila 36,15 % a smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Ze závěrečných ustanovení pak plyne, že tato smlouva rušila a nahradila veškerá případná předchozí smluvní ujednání, která byla sjednána ve vztahu ke stejnému kartovému účtu. Již totiž dne 3. 4. 2010 zaslala banka žalovanému výzvu vztahující se ke stejnému kartovému účtu, kterou žalovaného upozorňovala na dlužnou částku ve výši 8.776 Kč s tím, že jinak dojde k vypovězení smlouvy. Další výzva již v režimu této smlouvy, byla žalovanému zaslána dne 7. 3. 2020, kdy dluh žalovaného činil 6.358 Kč a měl být uhrazen do 10. 4. 2020. Žalovaný byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru, jehož výše činila 22.346 Kč. Dopisem ze dne 12. 4. 2020 bylo žalovanému sděleno, že dne 11. 4. 2020 byla pohledávka z kartového účtu převedena na evidenční účet pohledávek z důvodu nepovolených debetních zůstatků a také z důvodu, že nedošlo k vyrovnání nepovoleného přečerpání na kartovém účtu a že dlužná částka ke dni převodu činila 24.472,47 Kč a skládala se z částky nepovoleného přečerpání ve výši 22.544,57 Kč a úroků a úroků z prodlení ve výši 1.927,90 Kč [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, přičemž z předávacího protokolu, který tvořil přílohu č. 5 smlouvy o postoupení pohledávek, plyne, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným, která je jednoznačně specifikována v tomto předávacím protokolu. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován ze strany banky dopisem ze dne 7. 1. 2021, odeslaným téhož dne na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě a naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 17. 3. 2021, odeslanou následujícího dne na adresu uvedenou ve smlouvě. 7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud se musel zabývat nejprve aktivní legitimací žalobkyně. Bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pohledávka za žalovaným byla řádně identifikována, žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a soud tak má aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou. 11. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které žalovaný čerpal úvěr až do výše 20.000 Kč. Tato smlouva nahrazovala původní smlouvu, která byla uzavřena ještě v režimu obchodního zákoníku. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že žalovaný porušil povinnost splácet pravidelně splátky úvěru a také překročil úvěrový limit, a proto původní věřitel ukončil smlouvu a pohledávku převedl na zvláštní evidenční účet. Výše dlužné částky pak vyplynula z listin zaslaných původním věřitelem žalovanému, které nebyly rozporovány. Je nepochybné, že se žalovaný ocitl v prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 a 1970 občanského zákoníku, a to nejpozději dnem následujícím po převedení dlužné částky na evidenční účet a od tohoto dne je tak povinen platit úrok z prodlení, jehož výše vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který v okamžiku prodlení činil 10 %. 12. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky, tak jak vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku. 13. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jako zcela úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni. O náhradě nákladů rozhodoval soud vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Žalobkyni proto náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 902 Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí věci a sepis podání) a tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, náleží mu i alikvótní část 21% DPH ve výši 252 Kč Náklady řízení celkem činí 2.354 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalobkyně. 14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.