208 C 10/2023-54 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem doručeným Okresnímu soudu v Bruntále dne 10. 5. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 26.431 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] na základě které žalovaná čerpala 10. 10. 2017 úvěr ve výši 38.000 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit částku 8.429 Kč (nová jistina úvěru ve výši 7.031 Kč + smluvní pokutu ve výši 998 Kč dle čl. 6 bodu 6.1. smlouvy (499 Kč za prodlení se splátkou č. 2 a 499 Kč za prodlení se splátkou 3) a dle bodu 6.2. smlouvy náhrada nákladů ve výši 400 Kč, tedy 2 x 200 Kč za prodlení u splátky č. 2 a 3. Dále požaduje žalobkyně žalobou smluvní pokutu ve výši 18.002 Kč dle bodu 6.5. smlouvy, č. j. 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení počínaje dnem 27. 2. 2018, a to k datu vyhotovení této žaloby. Dále je žalobou požadován úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 27. 2. 2018 do zaplacení ve výši 86,10 % ročně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaná je ve smlouvě uvedena a identifikována jako spotřebitel. V čl. 6 smlouvy je sjednáno právo na smluvní pokutu v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů ve výši 499 Kč za každou splátku. V čl. 6. smlouvy je sjednáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením dlužníka u každé splátky s úhradou o délce 15 dnů ve výši 200 Kč. V čl. 6 smlouvy je uvedeno, že pokud se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tzn., že k tomuto dni se stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.2. části b) smlouvy. V čl. 6 smlouvy je sjednána smluvní pokuta, když v den zesplatnění úvěru, jestliže klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.. smlouvy je sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dále bylo ve smlouvě sjednáno, že se jedná o spotřebitelský úvěr podléhající zákonu č. 257/2016 Sb. a jedná se o bezúčelový úvěr, celková výše úvěru 38.000 Kč, splatný ve 48. měsíčních splátkách po 2.828 Kč, celková částka k úhradě 135.744 Kč, úroková sazba činí 129,67 % ročně (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru, oznámení věřitele o schválení úvěru s dodejkou). Žalovaná čerpala daný úvěr dne 10. 10. 2017 ve výši 38.000 Kč (doklad o vyplacení úvěru). Žalovaná neplnila řádně sjednané podmínky smlouvy a uhradila do data zesplatnění pouze částku ve výši 2.828 Kč (přehled úhrad – karta klienta). Žalobkyně pak dle čl. 6 smlouvy zaslala žalované přípis o nastalém zesplatnění celého úvěru k datu 25. 2. 2018 (oznámení o zesplatnění úvěru z 25. 2. 2018, výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru z 22. 1. 2018 a 22. 2. 2018). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 18. 4. 2023 (předžalobní výzva a poštovní podací arch). Po zesplatnění úvěru uhradila žalovaná 10.000 Kč dne 31. 7. 2018, 11.000 Kč dne 29. 8. 2018, 2.000 Kč dne 25. 9. 2018, 8.000 Kč dne 24. 10. 2018 a 8.000 Kč dne 22. 11. 2018, tedy celkem 39.000 Kč (tvrzení žalobkyně, přehled úhrad). 4. Co se týká posuzování úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, žalobkyně v žalobě tvrdila, že tato byla prověřena ze strany žalobkyně na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, jakož i z jiných zdrojů a z veřejných registrů, na základě kterých provedla žalobkyně tzv. scoring klienta. Co se týká předsmluvního formuláře, je zde žalovaná uvedena pod rodným číslem jako spotřebitel a jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. Dále bylo předloženo formulářové prohlášení klientů ohledně poskytnutých informací žalované. V předloženém formuláři hodnocení klienta je u žalované uvedeno, že má pravidelný čistý měsíční příjem 5.972 Kč a jedná se o rentu. Ostatní příjmy (výživné, sociální dávky apod.) činí 5.288 Kč Celkem příjmy 11.260 Kč. Co se týká výdajů, jsou u žalované uvedeny ve výši 3.410 Kč, děti v domácnosti 1, bydlení 1.000 Kč Celkem výdaje 6.410 Kč. Jako volné zdroje je uvedeno 4.350 Kč. Vzdělání výuční list a bydlení u rodičů (hodnocení klienta, kopie OP). Bylo prokázáno, že žalovaná je příjemcem vdovského důchodu ve výši 5.972 Kč měsíčně a sirotčího důchodu ve výši 5.288 Kč měsíčně. Celkový příjem činí 11.260 Kč z těchto důchodů (zpráva ČSSZ ze dne 4. 10. 2017). 5. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, [jméno] Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi umožní za poplatek odložení plateb u třetích osob a dlužník (žalovaná) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky na základě vyúčtování uhradit a zaplatit poplatky stanovené smlouvou. 11. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval,