38 C 259/2022-50 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 443.061,73 Kč s úrokem z prodlení a s úrokem z úvěru s tím, že se žalovaným uzavřela její předchůdkyně smlouvu o úvěru. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu o 11.500 Kč zpět z důvodu zaplacení, soud proto řízení podle § 96 o. s. ř. zastavil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci: [právnická osoba] s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne [datum] na částku 500.000 Kč na dobu 120 měsíčních splátek po 6.226,06 Kč s pojištěním po 555 Kč celkem 6.781,06 Kč s úrokem ve výši 8,6 %. Účelem úvěru byla konsolidace závazku žalovaného u banky ve výši 102.420,16 Kč, zbývající prostředky byly neúčelově vyplaceny na účet žalovaného (viz smlouva o úvěru). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] s příjmem 22.036 Kč měsíčně čistého, nemá vyživovací povinnosti a neplatí žádné měsíční splátky (žádost). Příjem byl ověřen potvrzením zaměstnavatele (potvrzení). Platba půjčky byla vyplacena na účet (viz výpis z účtu). Žalobkyně pak žalovaného vyzvala k plnění a dopisem ze dne [datum] oznámila zesplatnění úvěru k datu [datum] (viz výzvy a oznámení). Dle výpisu z účtu měl žalovaný od května 2018 příjem u [právnická osoba], předtím byl veden u úřadu práce a ještě předtím vystřídal dva další zaměstnavatele. Žalovaný byl v debetu. Předchozí splátka úvěru konsolidovaného byla 2.378 Kč (výpis z účtu). Žalovaný dle platební historie a tvrzení žalobkyně uhradil celkem 155.559,86 Kč. Na žalobkyni přešla pohledávky smlouvou o postoupení pohledávek. 4. Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ. 5. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 6. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 8. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve. 12. Předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala příjmovou stránku u žalovaného, ale nijak již nezkoumala stránku výdajovou. Přitom ze samotného výpisu z účtu plyne, že žalovaný neměl na účtu žádný zůstatek, u zaměstnavatele [právnická osoba] byl zaměstnán krátce a jeho životní výdaje z běžného účtu nejsou zcela patrné. Konsolidovaný úvěr pak měl splátku ve výši výrazně nižší, než kterou byl zavázán žalovaný hradit v novém úvěru. Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalovaného neposuzovala předchůdkyně žalobkyně řádně v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když podcenila výdajovou stránku. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti podle § 588 ve spojení § 580 občanského zákoníku a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, tedy nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, toho, co předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému a co žalovaný zaplatil na smlouvu o úvěru, kdy bylo poskytnuto žalovanému 500.000 Kč a žalovaným uhrazeno 155.559,86 Kč. Soud proto žalobu v rozsahu nad částku 344.440,14 Kč zamítl včetně úroku z úvěru a v souladu s § 1970 obč. zákoníku přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost pak posuzoval podle výzvy předchůdkyně žalobkyně, která úvěr zesplatnila k datu [datum] výzvou ze dne [datum], kterou požádala o zaplacení. Žalobkyně tak má právo na úroky z prodlení nejdříve od [datum], žalobkyně však žádá úroky jen do data [datum] a pak až od [datum] a soud je jejím návrhem vázán. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 46.373,33 Kč, přičemž tato částka představuje 60,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,34 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19,66 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 17.263 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 443.061,73 Kč sestávající z částky 10.100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 5.050 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1.942,37 Kč za 158 ujetých km v částce 1.342,37 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 48.892,37 Kč ve výši 10.267,40 Kč.