38 C 276/2022-49 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 22.654 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že její předchůdkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru na částku 10.000 Kč s poplatkem ve výši 7.994 Kč, který se skládá z úroku ve výši 3.103 Kč a poplatku za zpracování úvěru ve výši 4.891 Kč a dále pojištění 1.560 Kč. Celkovou částku ve výši 19.554 Kč se zavázal splácet v hotovosti v 52 splátkách po 377 Kč (smlouva). V kartě zákazníka je jako příjem uvedena částka 16.148 Kč s tím, že byla doložena 2 výplatními páskami za listopad a prosinec 2019, je zde uveden další příjem domácnosti 25.000 Kč a výdaje 3.500 Kč měsíčně. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne [datum] k úhradě dluhu do [datum] (upomínka). Pohledávka na žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek (prohlášení o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek). Svědkyně u jednání uvedla, že pracovala jako zástupkyně [právnická osoba] do října nebo listopadu 2021, požadovala výplatní pásky za dva, dříve za tři měsíce. Pokud jde o výdaje, tak bylo na klientovi, kolik uvedl, k tomu nic nevyžadovala. Pokud jde o příjmy domácnosti, tak ty se nijak nedokládaly. Svědkyně ani nikdy neověřovala, zda klient u zaměstnavatele skutečně pracuje. Na konkrétní okolnosti případu si nepamatuje. 4. Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ. 6. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 9. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve. 13. Předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala příjmovou ani výdajovou stránku u žalovaného. Spokojila se pouze s výplatními páskami za dva měsíce, které však nijak neověřovala, stejně tak nijak nezkoumala výdaje ani další příjmy domácnosti. Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalovaného neposuzovala předchůdkyně žalobkyně řádně v souladu s § 86 zákona č. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když úmyslně či z nedbalosti podcenila příjmovou i výdajovou stránku. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti podle § 588 ve spojení § 580 občanského zákoníku a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, tedy nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, toho, co žalobkyně poskytla žalovanému a co žalovaný zaplatil, kdy bylo poskytnuto žalovanému 10.000 Kč a žalovaným uhrazeno 4.700 Kč. Soud proto žalobě vyhověl pouze do částky 5.300 Kč a úroku z prodlení z této částky podle výzvy k plnění ze dne [datum], ve které byla stanovena lhůta pro plnění do [datum] a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Výše úroku z prodlení se řídí nař. vlády č. 351/2013 Sb. a žalobkyně na něj má právo podle § 1970 OZ. 14. Pokud jde o náklady řízení, soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vychází z částečného úspěchu a neúspěchu v dané věci, kdy právo na náhradu nákladů by měl žalovaný, kterému však dle obsahu spisu doposud žádné náklady nevznikly.