38 C 294/2022-58 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 25.150 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že její předchůdkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru na částku 10.000 Kč s poplatkem ve výši 10.080 Kč, který se skládá z úroku ve výši 4.817 Kč a poplatku za zpracování úvěru ve výši 5.263 Kč a pojištění 2.340 Kč. Celkovou částku ve výši 22.420 Kč se žalovaný zavázal splácet v hotovosti v 78 splátkách po 288 Kč (smlouva). V kartě zákazníka je jako příjem uvedena částka 16.275 Kč s tím, že žalovaný doložil výplatní pásky za 8, [číslo] a pracovní smlouvu na dobu určitou. Žalovaný měl výdaje 5.300 Kč měsíčně. Žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o. s příjmem 16.479 Kč od [datum] do [datum] (zpráva zaměstnavatele). Dle sdělení pronajímatele žalovaný v bytě bydlel do května 2020, nájemné řádně nehradil, dluží 13.650 Kč, nájem činil 2.900 Kč měsíčně, zálohy na služby 1.650 Kč. V bytě bydlel s družkou a nezl. synem [jméno]. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne [datum] k úhradě dluhu do [datum] (upomínka). Pohledávka na žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek (prohlášení o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek). 4. Soud upustil od výslechu svědkyně, která sdělila, že pro [právnická osoba] nikdy nepracovala a v okrese [obec] nikdy nebyla. Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ. 6. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 9. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve. 13. Předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala příjmovou stránku u žalovaného. Společnost [anonymizováno] nijak nezkoumala stránku výdajovou. Žalovaný již v době poskytnutí úvěru měl vyživovací povinnost k nezl. synovi, žil s družkou a měsíční výdaje neodpovídají výdajům tříčlenné rodiny. Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalovaného neposuzovala předchůdkyně žalobkyně řádně v souladu s § 86 zákona č. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když úmyslně či z nedbalosti podcenila příjmovou i výdajovou stránku. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti podle § 588 ve spojení § 580 občanského zákoníku a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, tedy nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, toho, co žalobkyně poskytla žalovanému a co žalovaný zaplatil, kdy bylo poskytnuto žalovanému 10.000 Kč a žalovaným uhrazeno 4.200 Kč. Soud proto žalobě vyhověl pouze do částky 5.800 Kč a úroku z prodlení z této částky podle výzvy k plnění ze dne [datum], ve které byla stanovena lhůta pro plnění do [datum] a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Výše úroku z prodlení se řídí nař. vlády č. 351/2013 Sb. a žalobkyně na něj má právo podle § 1970 OZ. 14. Pokud jde o náklady řízení, soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vychází z částečného úspěchu a neúspěchu v dané věci, kdy právo na náhradu nákladů by měl žalovaný, kterému však dle obsahu spisu doposud žádné náklady nevznikly.