8 C 21/2023-29 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17.192 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Žalobkyně požadovala poskytnutou jistinu 10.000 Kč, dále poplatek 3.250 Kč, dále náklady za zaslané upomínky ve výši 2.500 Kč a smluvní pokutu dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce ve výši 3.942 Kč (0,10 % denně z 10.000 Kč od 10. 4. 2021 do 30. 8. 2022). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva nazvaná jako smlouva o zápůjčce, na základě které žalovaná obdržela částku ve výši 10.000 Kč (smlouva o zápůjčce, všeobecné obchodní podmínky potvrzení o provedené platbě a o verifikační platbě). Ve smlouvě o zápůjčce byl sjednán poplatek 3.250 Kč. V čl. 2 smlouvy o zápůjčce byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,10 % denně z dlužné částky. Dále při splacení částky do 30 dnů byla sjednána RPSN 2. 969 %. Dále jsou ve smlouvě o zápůjčce uvedeny poplatky za úkony, za upomínky listinné, e-mailové, telefonické apod. Poplatek za písemnou upomínku, výzvu k úhradě činí 500 Kč (smlouva o zápůjčce). Žalovaná na daný obchodní případ uhradila částku ve výši 1.058 Kč (tvrzení žalobkyně). 4. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu dle jejího obsahu jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. obč. zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní a podnikatelkou v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Z obsahu textu smlouvy vyplývá, že jejím předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok. S ohledem na výše uvedené je nutno posoudit vztah účastníků dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 5. S ohledem na tvrzení uvedená v žalobě a v doplnění k žalobě ze dne 27. 2. 2023 týkající se ověřování úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, když vycházela pouze ze dvou předložených výplatních pásek k příjmům žalované a pouze z tvrzení žalované ohledně jejích dalších příjmů a výdajů. Žalobkyně předložila soudu dvě sjetiny nazvané jako výplatní pásky, které nejsou nijak potvrzené a není zde dostatečně jasně specifikován zaměstnavatel. Na výplatní pásce za 12/2020 je uvedena platba na účet 32.107 Kč a na výplatní pásce označené 1/2021 je uvedena platba na účet 29.133 Kč. Co se týká dalších příjmů a výdajů, vycházela věřitelka pouze z tvrzení žalované. Dále předložila sjetinu z nahlédnutí do SEE provedené na osobu žalované v den podání žádosti o zápůjčku. Takový postup žalobkyně pak nelze posoudit jako postup v souladu s ust. § 86 odst. 2 věta prvá a § 87 odst. 1 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Závěr o majetkových a osobních poměrech, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě zjištění o výdajích spotřebitele podávajících se pouze z tvrzení žalované a případným ověřením ve veřejných registrech. Pokud žalovaná předložila 2 výplatní pásky, nelze z nich zjistit její pravidelný příjem a např. náklady za bydlení, náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby apod. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdaje žalované, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohla cokoliv změnit to, že provedla lustraci žalované, byť s negativním výsledkem, ve veřejných registrech, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaná v těchto registrech nebyla vedena, naznamená to automaticky, že žalovaná je schopna daný úvěr splácet. Soud s ohledem na § 86 odst. 2 věta prvá a § 87 odst. 1 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelského úvěru dovodil absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. K neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl soud bez návrhu dle shora uvedených ustanovení. Žalovaný nárok pak soud posoudil v režimu ustanovení § 2993 obč. zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně, když žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 10.000 Kč a žalovaná uhradila 1.058 Kč. Žalobkyně pak má nárok na vydání částky ve výši 8.942 Kč a na zákonné úroky z prodlení v souladu s ust. §1970 obč. zákoníku ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ostatní nároky uplatněné žalobkyní byly posouzeny jako nedůvodné a byly soudem zamítnuty. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a nepřiznal procesně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení, když tato náklady řízení nepožadovala a dle obsahu spisu jí nevznikly.