8 C 29/2023-38 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4.670 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a o vydání a užívání kreditní karty [číslo]. V souladu se smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 4.045 Kč a současně mu byla poskytnuta kreditní karta, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Čerpané peněžní prostředky se dle tvrzení žalobkyně žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit včetně úroků, poplatků za bankovní služby, poplatků za pojištění úvěru, bylo-li sjednáno a dále poplatků za odeslané upomínky ve výši uvedené v sazebníku. Žalobkyně ukončila ke dni 30. 8. 2002 smlouvu, když žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Ke dni ukončení činila dlužná částka celkem 19.826 Kč. Žalobkyně požadovala uhrazení dlužné jistiny úvěru ve výši 3.870 Kč, poplatků ve výši 800 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 911 Kč. Dále požadovala úroky z úvěru ve výši 22,68 % ročně z částky 3.870 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení. K výzvě soudu doplnila žalobkyně tvrzení v podání ze dne 13. 4. 2023 a uvedla, že žalovaný čerpal peněžní prostředky celkem ve výši 23.672 Kč prostřednictvím karty. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 29.503 Kč. Žalobkyně předložila přehled vyúčtovaných úroků do zesplatnění ve výši 9.381 Kč. Dále žalobkyně předložila přehled vyúčtovaných poplatků ke dni zesplatnění, tj. 30. 8. 2002 ve výši 320 Kč (8x 40 Kč vždy poplatek za vedení účtu). Dále žalobkyně vyčíslila přehled vyúčtovaných smluvních pokut ve výši 800 Kč (400 Kč jako 20 % ze splátky splatné ke dni 27. 4. 2002 a 27. 5. 2002, 200 Kč jako 20 % ze splátky splatné ke dni 27. 6. 2002 a 200 Kč jako 20 % ze splátky splatné ke dni 27. 7. 2002). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek včetně příslušné části seznamu postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky. Bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 23. 8. 2000 uzavřena smlouva o úvěru číslo obchodního místa [číslo]. Žalovaný je zde uveden jako fyzická osoba s datem narození. V textu smlouvy je uvedeno, že zákazník žádá věřitele o poskytnutí úvěru na nákup zařízení, mobilní telefon v ceně 4.495 Kč včetně DPH. Je zde uvedeno: přímá platba 10 %, tj. 450 Kč, výše úvěru 4.045 Kč, 10 měsíčních splátek po 503 Kč. Dále je zde uvedeno: smlouva o úvěru 10 %, tj. 450 Kč přímá platba, celková výše úvěru 4.045 Kč, číslo smlouvy [číslo]. Počet měsíčních splátek 10 po 503 Kč. Cena úvěru 5.030 Kč, datum první platby do 23. 9. 2000, datum každé další platby k 23. dni v měsíci. V textu je malým písmem uvedena věta, že zákazník a [anonymizováno] v dalším odkazují na úpravu obsaženou v obchodních podmínkách [právnická osoba], které jsou nedílnou součástí této smlouvy. Zákazník se s obchodními podmínkami seznámil, nemá k nim žádné výhrady a zavazuje se je dodržovat. Zákazník se seznámil se sazebníkem poplatků [právnická osoba]. Zákazník podpisem této smlouvy žádá [právnická osoba] o poskytnutí úvěrového rámce a vydání úvěrové karty dle obchodních podmínek [právnická osoba] (smlouva o úvěru). Dále byly soudu předloženy„ obchodní podmínky smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty společnosti [právnická osoba]“, na nichž je napsaná platnost od 1. 9. 2003. Listina je nepodepsaná (obchodní podmínky). Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou k úhradě dluhu (výzva ze dne 27. 4. 2020). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě přípisem z 8. 2. 2001 a přípisem z 30. 8. 2002. Z předloženého výčtu transakcí vyplývá, že k datu 27. 6. 2001 činila pohledávka 19.995 Kč. Žalovaný čerpal kreditní kartou částku ve výši 23.672 Kč a uhradil 29.503 Kč (platební historie, přehled plateb a úhrad). Dle předloženého sazebníku poplatků s platností od 1. 6. 2008 činily úrokové sazby z čerpaných peněžních prostředků 1,89 % měsíčně. V textu sazebníku je uvedeno, že je nedílnou součástí smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty (sazebník). 4. S ohledem na datum uzavření předložené smlouvy o úvěru ze dne [datum] posuzoval soud daný případ dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. V souladu s § 52 citovaného zákoníku posoudil soud smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu, když tato byla uzavřena mezi věřitelem, který jednal při jejím uzavření a plnění v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a spotřebitelem, tj. fyzickou osobou, která nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. 5. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11-1, uplatnění všeobecných obchodních podmínek ve spotřebitelských smlouvách má svá formální i obsahová omezení, např. ujednání zakládající pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. Opačný postup nezohledňuje v rozporu s článkem 11 odst. 1 a článkem 36 odst. 1 listiny základních práv a svobod ústavní aspekt materiální rovnosti mezi spotřebitelem a dodavatelem. V nálezu Ústavního soudu je uvedeno, že uplatnění obchodních podmínek v rámci spotřebitelských smluv není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti dle ust. § 56 občanského zákoníku obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry, znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Za taková ujednání se považuje mimo jiné ujednání, s nimiž se spotřebitel neměl možnost seznámit před podpisem smlouvy, což budou typicky obchodní podmínky, s nimiž se spotřebitel před podpisem smlouvy neměl možnost seznámit. Základním předpokladem přijetí všeobecných obchodních podmínek je zahrnutí těchto všeobecných obchodních podmínek do návrhu. K tomu může dojít několika způsoby. Zřejmě bezrozporným je zopakování celého jejich textu, např. ve formuláři smlouvy. Z hlediska technického dochází v praxi spíš k případům, kdy smlouva činní svou součástí všeobecné obchodní podmínky formou odkazu na ně. Má-li se však jejich závaznost pro daný právní vztah odvíjet od souhlasu smluvních stran, pouhý odkaz nestačí. Musí k němu přistoupit seznámení s jejich obsahem. Jestliže byl spotřebitel s obsahem podmínek před uzavřením smlouvy seznámen, není podstatné, jakým způsobem, zda k tomu došlo v souvislosti s uzavíráním konkrétní smlouvy, či již dříve v souvislosti s uzavírání podobné smlouvy. Spotřebitel musí mít adekvátní možnost se s obsahem obchodních podmínek seznámit. Obchodní podmínky, na něž smlouva odkazuje, a již jsou k ní připojeny, nebo jsou smluvním stranám známy, nemusí být samostatně podepisovány účastníky smluvního vztahu. V pochybnostech však musí ten, kdo se jich dovolává, prokázat, že byly ke smlouvě připojeny, anebo že byly druhé straně známy. Co se týká spotřebitelských smluv, tak s ohledem na zásadu poctivosti, má být text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se smlouvu formulářovou, má být text pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Např. smluvní ujednání musí mýt dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, nesmějí být umístěny v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Ústavní soud zdůrazňuje, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách, narozdíl třeba od obchodních smluv, mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, naopak nesmějí sloužit tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (např. rozhodčí doložka anebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a v takovém to jednání nelze přiznat ochranu. 6. Pokud se týká předložených obchodních podmínek, tak z těchto je zjevné, že s nimi spotřebitel při podpisu smlouvy dne 23. 8. 2000 seznámen nebyl. Je na nich totiž uvedena platnost od 1. 9. 2003. Stejně tak nebyl seznámen se sazebníkem poplatků, na kterém je uvedena platnost od 1. 6. 2008. Žalobkyně předložila soudu pouze tento jeden sazebník poplatků z 1. 6. 2008. Soud má proto za to, že žalovaný s těmito listinami při podpisu smlouvy o úvěru seznámen nebyl. Veškerý text předložených obchodních podmínek je natisknutý velmi malým písmem, je nepřehledný a ustanovení jsou složitě formulována a písmena jsou psaná dokonce menším písmem, než samotná úvěrová smlouva a jsou téměř nečitelná. Také odstavec v části úvěrové smlouvy, který je nejníže položený a odkazuje na to, že spotř