14 C 115/2024-22 — Okresní soud v Bruntále

Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, není dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „o. s. ř.“), proti tomuto rozsudku odvolání přípustné; rozsudek proto má zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahující pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.Předmětem řízení je spor o zaplacení částky ve výši 3 000 Kč s příslušenstvím představující náklady, které měla žalobkyně s pobytem žalovaného v záchytné stanici žalobkyně dne , datum, až , datum, .V dané věci byly splněny podmínky ve smyslu § 115a o. s. ř. pro soudu rozhodnutí bez nařízení jednání.Na základě provedeného dokazování, bylo zjištěno, že žalovaný dne , datum, až , datum, pobýval v záchytné stanici žalobkyně, přičemž při vyšetření žalovaného byla zjištěna přítomnost alkoholu. V souvislosti s tímto pobytem žalovaného vznikly žalobkyni celkové náklady ve výši 3 000 Kč. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k uhrazení dluhu a případně aby svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše a zavázal se dlužnou částku uhradit do 21. 6. 2023, avšak žalovaný neuhradil a ani nepodepsal uznání dluhu. Žalovaný rovněž nereagoval na předžalobní výzvu zaslanou žalobkyní, neboť si ji ani nepřevzal.Po právní stránce posoudil soud nárok žalobkyně na zaplacení nákladů za ubytování dle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, kdy vzniklé náklady hradí vyšetřovaná osoba, u které byla prokázána přítomnost alkoholu, v tomto případě žalovaný. Dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, má věřitel při prodlení s plněním peněžitého dluhu právo požadovat úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný a zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 6. 2023 do zaplacení, neboť od tohoto data byl žalovaný v prodlení s úhradou žalované částky, když byla žalovanému poskytnuta lhůta k zaplacení do 21. 6. 2023.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení byly v daném případě tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a odměnou za právní službu ze strany zástupce žalobkyně stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Odměna za 1 úkon právní služby představuje částku 200 Kč, zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva a podání žaloby), odměna proto činí celkem 600 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznána i paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, tedy celkem 300 Kč. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a z náhrady hotových výdajů přiznána 21 % DPH ve výši 189 Kč. Náklady řízení představující včetně zaplaceného soudního poplatku a odměny za právní služby celkem 2 089 Kč.Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaný dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit tuto náhradu k rukám advokáta.O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.