14 C 196/2023-26 — Okresní soud v Bruntále

Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je vždy jednotlivé peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, není dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako„ o. s. ř.“), proti tomuto rozsudku odvolání přípustné; rozsudek proto má zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahující pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. K tomu soud poznamenává, že je v dané věci pro určení možnosti odvolání nepodstatné, že jednotlivá plnění byla žalobcem spojena k projednání jednou žalobou, ostatně stejný názor zastává i Krajský soud v Ostravě, např. v jeho usnesení č. j. 57 Co 236/2022-37 ze dne 20. 10. 2022. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 7 266 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 966 Kč od 27. 4. 2022 do zaplacení, částky 5 546 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 246 Kč od 20. 7. 2022 do zaplacení, částky 5 546 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 246 Kč od 10. 8. 2022 do zaplacení, částky 7 438 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 138 Kč od 5. 10. 2022 do zaplacení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník/provozovatel nákladního vozidla [registrační značka] toto vozidlo provozoval bez uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vozidla, a proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni zákonem stanovený příspěvek. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. V dané věci byly splněny podmínky ve smyslu § 115a o. s. ř. pro soudu rozhodnutí bez nařízení jednání. Na základě provedeného dokazování, bylo zjištěno, že žalovaný jako vlastník/provozovatel nákladního automobilu jiného než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], toto vozidlo v obdobích od 12. 3. 2021 do 31. 5. 2021, od 1. 6. 2021 do 31. 7. 2021, od 1. 8. 2021 do 30. 9. 2021, 1. 10. 2021 do 22. 12. 2021, provozoval bez sjednání smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Vozidlo bylo nepojištěno nejprve 81 dní a poté 61 dní, dále 61 dní a nakonec 83 dní. Výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení příspěvku do garančního fondu ČKP za první výše uvedené období bez pojištění. Výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení příspěvku do garančního fondu ČKP za druhé výše uvedené období bez pojištění. Výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení příspěvku do garančního fondu ČKP za třetí výše uvedené období bez pojištění. Výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení příspěvku do garančního fondu ČKP za čtvrté výše uvedené období bez pojištění. Splatnost prvního příspěvku nastala 26. 4. 2022, splatnost druhého příspěvku nastala dne 19. 7.2022, splatnost třetí příspěvku nastala 9. 8. 2022, splatnost čtvrtého příspěvku nastala 4. 10. 2022. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Soud zjištěný skutkový stav podřadil pod ustanovení § 1 odst. 2 a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Výše příspěvku je dána součinem počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno bez sjednaného pojištění, a výší denní sazby podle druhu vozidla určené vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. V daném případě poplatek činí 6 966 Kč (81 dní x 86 Kč) za období od 12. 3. 2021 do 31. 5. 2021, 5 246 Kč (61 dní x 86 Kč) za období od 1. 6. 2021 do 31. 7. 2021, 5 246 Kč (61 dní x 86 Kč) za období od 1. 8. 2021 do 30. 9. 2021, 7 138 Kč (83 dní x 86 Kč) za období od 1. 10. 2021 do 22. 12. 2021. Žalobkyni dále vznikl nárok na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatňováním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., a to za každý z vymáhaných příspěvků. Pokud jde o úrok z prodlení, soud postupoval v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná. Soud má v souladu s návrhem žalobkyně za to, že jsou splněny podmínky ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, proto uložil žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyně v částce 2 484 Kč Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 032 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odměna za zastoupení stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž zástupkyně žalobkyně učinila v dané věci 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby) a odměna tedy činí celkem 600 Kč, a dále byl ke každému úkonu právní služby přiznána i náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Jelikož zástupkyně žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, byla žalobkyni z odměny za zastoupení a náhrady hotových výdajů v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána i náhrada 21 % DPH ve výši 252 Kč. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupovala v řízení advokátka, je žalovaný dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit tuto náhradu k rukám advokátky. Lhůta splatnosti žalobních nároků byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.