14 C 302/2023-31 — Okresní soud v Bruntále

Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, není dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako„ o. s. ř.“), proti tomuto rozsudku odvolání přípustné; rozsudek proto má zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahující pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.Předmětem řízení je spor o zaplacení částky ve výši 3.000 Kč s příslušenstvím představující náklady, které měla žalobkyně s pobytem žalovaného v záchytné stanici žalobkyně dne [datum] až [datum].V dané věci byly splněny podmínky ve smyslu § 115a o. s. ř. pro soudu rozhodnutí bez nařízení jednání.Na základě provedeného dokazování, bylo zjištěno, že žalovaný dne [datum] až [datum] pobýval v záchytné stanici žalobkyně, přičemž při vyšetření žalovaného byla zjištěna přítomnost alkoholu. V souvislosti s tímto pobytem žalovaného vznikly žalobkyni celkové náklady ve výši 3.000 Kč. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše a zavázal se dlužnou částku uhradit do 12. 3. 2023, což neučinil. Žalovaný rovněž nereagoval na předžalobní výzvu zaslanou žalobkyní, neboť si ji ani nepřevzal.Po právní stránce posoudil soud nárok žalobkyně na zaplacení nákladů za ubytování dle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, kdy vzniklé náklady hradí vyšetřovaná osoba, u které byla prokázána přítomnost alkoholu, v tomto případě žalovaný. Dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, má věřitel při prodlení s plněním peněžitého dluhu právo požadovat úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č 351/2013 Sb. V případě uznání dluhu co do důvodu a výše v písemné formě se má za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval (§ 2053 občanského zákoníku).Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný a zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 3. 2023 do zaplacení, neboť od tohoto data byl žalovaný v prodlení s úhradou žalované částky.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení byly v daném případě tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a odměnou za právní službu ze strany zástupce žalobkyně stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Odměna za 1 úkon právní služby představuje částku 200 Kč, zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva a podání žaloby), odměna proto činí celkem 600 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznána i paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, tedy celkem 300 Kč. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a z náhrady hotových výdajů přiznána 21 % DPH ve výši 189 Kč Náklady řízení představující včetně zaplaceného soudního poplatku a odměny za právní služby celkem 2 089 Kč.Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaný dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit tuto náhradu k rukám advokáta.O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.