16 C 288/2023-29 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , jméno FO, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne , datum, pod č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou této částky v celkové výši , částka, , požadovala žalobkyně zaplacení zákonného úroku z prodlení od , datum, do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku neuhrazeného úvěru za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne , datum, uzavřené elektronickými prostředky na dálku, z všeobecných obchodních podmínek smlouvy a sazebníku tvořících nedílnou součást smlouvy a z předžalobní výzvy odeslané dne , datum, má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla elektronickými prostředky na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž mohl žalovaný čerpat finanční prostředky do výše , částka, . Za poskytnutí těchto finančních prostředků byl žalovaný povinen uhradit poplatek ve výši , částka, . Úvěr byl splatný dne , datum, . Přepočítáním poplatků na úrokovou sazbu tato představuje asi 304 % ročně. Žalovaný fakticky vyčerpal , částka, , přičemž na úhradu této částky ničeho nezaplatil. Pokud se týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, vycházel věřitel ze sdělení žalovaného, dále z výpisu z centrální evidence exekucí, z výpisu z insolvenčního rejstříku, z registru neplatných dokumentů, z registru Policie ČR hledaných osob, byla provedena kontrola platnosti adresy, a to s negativními výsledky. Žalobkyně rovněž prověřila žalovaného v registru bankovních a nebankovních klientských informací, a to se závěrem, že dlužník je schopen své závazky splácet. Žalobkyně tvrdila, že příjem žalovaného byl ověřen výpisy z jeho účtu a mzdovými doklady, z nichž vyplynulo, že výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činí , částka, . Tato tvrzení však nebyla doložena žádným listinným důkazem. Žalobkyně rovněž požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od , datum, do , datum, , což představuje částku , částka, . Celkem žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 38 695 Kčs s příslušenstvím. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky.5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od , datum, (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.8. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.9. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.10. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.15. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žalobkyně neprověřila schopnost žalovaného zaplatit předmětný závazek ve sjednané době v dostatečném rozsahu. Nebyly soudu předloženy důkazy, že majetkové i osobní poměry umožňovaly žalovanému zaplatit částku , částka, do jednoho měsíce. Za této situace tedy neměl být úvěr poskytnut a v tomto případě lze žalobkyni přiznat pouze neuhrazenou jistinu úvěru se zákonným úrokem z prodlení.16. Dále má soud za to, že žalobkyní zvolená forma smlouvy je zavádějící v tom směru, že uvádí fixní částku "odměny" za poskytnutí úvěru, která však přepočtením na roční sazbu představuje úrok ve výši asi 304 % ročně. Tato sazba výrazným způsobem př