38 C 61/2024-78 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení a s úrokem z úvěru s tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. , právnická osoba, . s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne , datum, na částku , částka, na dobu 14měsíčních splátek po , částka, a dne , datum, na částku , částka, splatnou ve 14měsíčních splátkách po , částka, (smlouva o úvěru). Dle žádosti o úvěr ze dne , datum, byl žalovaný rozvedený, měl dvě vyživovací povinnosti, příjem , částka, , náhradní výživné , částka, a sociální dávky , částka, , na bydlení hradil , částka, , na ostatní , částka, a ze mzdy měl strháváno , částka, . Dle žádosti o úvěr ze dne , datum, měl příjem , částka, , ostatní zůstalo stejné, jen přibyl výdaj na splátky úvěru , právnická osoba, Kč. Žalobkyně předložila doklady prokazující příjem žalovaného, a to výplatní pásky a skeny obrazovky z internetového bankovnictví. Rozhodnutí úřadu práce o výplatě náhradního výživného a ústřižek poštovní poukázky o výplatě částky , částka, jako dětského přídavku. Z rozhodnutí úřadu práce ze dne , datum, vyplývá, že žalovaný byl doplácen příspěvkem na bydlení. Z výpisu z účtu vedeného na , jméno FO, , syna žalovaného bylo zjištěno, že na tento dětský účet přichází platba mzdy pro žalovaného i náhradní výživné a jsou z něj placeny obědy pro nezl. , jméno FO, ve výši , částka, měsíčně (výpis z účtu). Žalobkyně pak žalovaného vyzvala k plnění do , datum, (výzva).4. Pokud jde o předchůdkyni žalobkyně, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ.5. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.7. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.8. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve.Žalobkyně řádně zkoumala příjmovou stránku u žalovaného i výdajovou. Příjem žalovaného činil , Anonymizováno, ., Anonymizováno, - , částka, měsíčně, pečoval o dvě děti, pobíral náhradní výživné , částka, měsíčně, dětský přídavek a byl i doplácen dávkou příspěvku na bydlení. Při nákladech na bydlení , částka, měsíčně, jen ceně obědů pro syna , částka, měsíčně, jsou náklady na ostatní živobytí ve výši , částka, pro tříčlennou rodinu značně podhodnocené. Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalovaného neposuzovala předchůdkyně žalobkyně řádně v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když podcenila výdajovou stránku. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti podle § 588 ve spojení § 580 občanského zákoníku a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, tedy nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, toho, co žalobkyně poskytla žalovanému a co žalovaný zaplatil na smlouvu o úvěru, kdy bylo poskytnuto žalovanému , částka, a žalovaným uhrazeno , částka, , zbývá uhradit , částka, a na druhou smlouvu bylo poskytnuto , částka, a uhrazeno , částka, a zbývá uhradit , částka, . Soud proto žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.Soud také v souladu s § 1970 občanského zákoníku přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Na závazek vzniklý z bezdůvodného obohacení jako jiné právní skutečnosti je aplikovatelné ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Rovněž toto ustanovení zákona předpokládá výzvu k plnění ze strany věřitele. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení, nastává splatnost na základě výzvy, kterou žalobkyně předložila ze dne , datum, , v ní požaduje uhradit dlužnou částku do , datum, a v prodlení je od , datum, .12. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů řízení, pak v řízení byl plně úspěšný žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.