14 C 144/2025-15 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 900 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 823,96 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 900 Kč od 22. 10. 2023 do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení, když právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , poskytla na základě písemné dohody nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, žalovanému částku ve výši 35 000 Kč a žalovaný jí nevrátil, a pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni úplatně převedena dne 21. 10. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nevznesl tak žádné právní ani skutkové námitky.3. V dané věci byly splněny podmínky ve smyslu § 115a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.), pro soudu rozhodnutí bez nařízení jednání.4. Soud provedeným dokazováním zjistil, že: Žalovaný uzavřel dne , datum, s předchůdkyní žalobkyně, kterou je , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , písemnou dohodu nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy na základě této dohody měl obdržet finanční prostředky až do výše 35 000 Kč a tyto prostředky měl po sjednaném čase vrátit i se sjednaným poplatkem a úrokem. Tato dohoda byla uzavřena bez předchozího prověřování finančních možností žalovaného splatit poskytnutou částku. Při podpisu této dohody žalovaný obdržel částku 35 000 Kč (důkaz: Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný uhradil žalobkyni postupně částku 14 100 Kč (důkaz: přehled plateb). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní dne , datum, dohodu na základě které jí ke dni , datum, úplatně převedla svou pohledávku za žalovaným (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznam postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu do 10 dnů od doručení, bylo žalovanému doručeno dne 14. 11. 2024 (důkaz: podací lístek ze dne 11. 11. 2024, výpis ze sledování zásilky č. , hodnota, ).5. Zjištěný skutkový stav je tedy následující: Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 35 000 Kč na základě písemné dohody nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Tato dohoda byla uzavřena bez předchozího prověřování finančních možností žalovaného splatit poskytnutou částku. Žalovaný uhradil žalobkyni postupně částku 14 100 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní dne , datum, dohodu na základě které jí ke dni , datum, úplatně převedla svou pohledávku za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu do 10 dnů od doručení, bylo žalovanému doručeno dne 14. 11. 2024.6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.11. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Dle ustanovení § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.13. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. V daném případě nebyla zkoumaná úvěruschopnost žalovaného, když toto zkoumání žalobkyně ani netvrdí a ani nedokazuje, a pouze žádá o vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny se zákonným úrokem z prodlení.15. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že předmětná písemná dohoda, jež měla být smlouvou o spotřebitelském úvěru, je absolutně neplatná spolu se smluveným příslušenstvím (smluvními úroky) dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 zákona občanského zákoníku. Pokud právní předchůdkyně na základě neplatné smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 35 000 Kč, byl žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni (pouze) tuto poskytnutou částku, neboť na ni byla postoupena pohledávka v souladu s § 1879 občanského zákoníku.16. Žalovaný získal částku 35 000 Kč a vrátil pouze 14 100 Kč. Soud proto uložil žalovanému výrokem I povinnost zaplatit žalobkyni dosud neuhrazenou částku ve výši 20 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 25. 11. 2024, tedy ode dne následujícího po uplynutí lhůty, do které byla žalovaný vyzván k úhradě dluhu v souladu s § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, do zaplacení. Při určení počátku nároku na zákonný úrok je nutné totiž vycházet z výzvy k úhradě (v oznámení o postoupení pohledávky), a nikoliv z neplatné smlouvy. K tomu soud dodává, že první výzva k úhradě, u které bylo soudu doloženo, že došla do dispoziční sféry žalovaného, byla právě v oznámení o postoupení pohledávky, které bylo doručeno žalovanému dne 14. 11. 2024. Nárok na zaplacení úroku z prodlení je dán dle § 1958 a § 1970 občanského zákoníku, a jeho výše byla určena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.17. Ve zbývající části soud s ohledem na výše uvedené, tj. nárok žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 823,96 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 900 Kč od 22. 10. 2024 do 24. 11. 2024, a zákonného úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 20 900 Kč od 25. 11. 2024 do zaplacení, výrokem II zamítl.18. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 a 151 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Předmětem žaloby byla (ke dni rozhodování soudu) částka 25 678,38 Kč (20 900 Kč + 1 823,96 Kč + 2 954,42 Kč), představující 100 % nároku, přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky 23 206,28 Kč (20 900 Kč + 2 306,28 Kč) odpovídající 90,37 % výše nároku, a ve zbylém rozsahu odpovídajícím 9,63 % výše nároku byla žalobkyně neúspěšná; žalobkyni proto náleží náhrada nákladů odpovídající 80,74 % výše jejích nákladů. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 836 Kč a odměna za zastoupení dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 činí 300 Kč za jeden úkon právní služby vykonané právní služby v období do 31. 12. 2024, tedy 600 Kč za dva úkony