14 C 53/2025-21 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 515,46 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 461,63 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 15 163,52 Kč od 19. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 470,28 Kč od 3. 9. 2024 do 18. 11. 2024, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 515,46 Kč od 19. 11. 2024 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní jako úvěrující smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Dle úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 16 000 Kč, do jehož výše mohl žalovaný čerpat finanční prostředky, která měl průběžně vracet i s poplatky a úroky, současně si dohodli i pojištění schopnosti splácet. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný načerpal v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem částku 27 594,68 Kč a uhradila 19 796,08Kč, přičemž z této částky se hradila jak jistina, tak úroky a poplatky, a zůstalo neuhrazeno 17 515,46 Kč, kdy tato částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 15 163,52 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, poplatků za pojištění ve výši 295,94 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč.2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že prověřila jeho finanční situaci, a to především lustrací v registru SOLUS, v Centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru NRKI. Dále uvedla, že podrobuje klienty důslednému credit scoringu, kde posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Ve vyjádření ze dne , datum, žalobkyně odkázala také na kartu klienta a metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v průběhu řízení zůstal pasivní. Nevyužil možnosti tvrdit pro věc rozhodné skutečnosti a k těmto skutečnostem označovat důkazy.4. V dané věci byly splněny podmínky ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) pro soudu rozhodnutí bez nařízení jednání.5. Z listin předložených žalobkyní k důkazu soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, písemnou dohodu nazvanou „smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, “, na základě které žalobkyně poskytne žalovanému opakovaně částku do výše 16 000 Kč a ten se jí zavázal vrátit i s úroky, a případně i poplatky a smluvními pokutami. Současně bylo mezi účastníky i za úplatu dohodnuto pojištění schopnosti splácet výše uvedenou dohodu. (důkaz: smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , úvěrové podmínky žalobkyně). Před samotným podpisem výše uvedené písemné dohody zkoumala žalobkyně finanční možnosti žalovaného a dospěla k závěru, že žalovaný má dostatečné finanční prostředky na splácení úvěru, když žalovanému z jeho příjmu ve výši 20 000 Kč po odečtení životního minima ve výši 4 620 Kč a po zaplacení všech splátek žalovaného ve výši 653 Kč zbyde ještě 14 727 Kč, k tomuto závěru došla zejména tak, že prozkoumala žalovaného v registrech, dále vyšla z údajů uvedených v kartě klienta (např. že bydlí u rodičů, je svobodný, je zaměstnán a má základní vzdělání) a vzala bez dalšího za prokázané jeho tvrzené příjmy ve výši 20 000 Kč a nakonec nevycházela z tvrzených ani reálných výdajů žalovaného, ale jeho výdaje určila dle částky životního minima a pak dle splátek, které žalovaný má hradit (důkaz: karta klienta, výpočet MLS, smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný postupně získal od žalobkyně částku v celkové výši 27 594,68 Kč a uhradila jí částku v celkové výši 19 796,08 Kč (důkaz: Výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 2. 9. 2024 ve výzvě ze dne , datum, , která byla žalovanému doručena dne , datum, . Poté byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne , datum, (důkaz: výzva ze dne , datum, , předžalobní výzva ze dne , datum, , podací lístek ze dne , datum, , a služba sledování zásilek dostupná na internetové adrese: „https://www.postaonline.cz/trackandtrace“).6. Soudem zjištěný skutkový stav je následující: Žalobkyně posuzovala finanční možnosti žalovaného proto, aby mu poskytla úvěr, přičemž vyšla z lustrace žalovaného v registrech, z jeho tvrzených příjmů, a osobních informacích o jeho osobě (že je svobodný, zaměstnán, má základní vzdělání a bydlí u rodičů) shledala, že má dostatečné finanční prostředky pro splácení úvěru, když mu po odečtení životního minima a všech splátek, které hradí, zůstane ještě 14 727 Kč, proto s žalovaným dne , datum, uzavřela písemnou dohodu, na základě které mu bylo nabídnuto opakované poskytnutí finančních prostředků až do výše 16 000 Kč, s tím, že tyto finanční prostředky vrátí i s úroky, případně i poplatky a smluvními pokutami. Na základě dohody žalovaný postupně získal od žalobkyně částku v celkové výši 27 594,68 Kč a uhradil jí částku v celkové výši 19 796,08 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 2. 9. 2024 ve výzvě ze dne , datum, , která byla žalovanému doručena dne , datum, , a poté i předžalobní výzvou.7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 1958 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.13. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Bylo prokázáno, že žalobkyně měla vůli s žalovaným (coby spotřebitelem) uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala reálné příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování s