8 C 177/2025-30 — Okresní soud v Bruntále

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 5. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 36.637,23 Kč s příslušenstvím. Jako nároku ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, distančním způsobem. Požadovala uhradit jistinu 16.999,99 Kč, poplatek za vyplacení tranše úvěru 338,29 Kč a smluvní úrok 18.927,43 Kč. Dále požadovala uhradit smluvní pokutu ve výši 371,52 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.Z předložených listinných důkazů zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky bylo dne , datum, , byť distančním způsobem, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 17.000 Kč (smlouva o úvěru, autorizace ověřením totožnosti, přehled vyplaceních bankovních transakcí ze dne 28. 8. 2024). Žalovanému byla odeslána předžalobní výzva dne 8. 5. 2025 (viz předžalobní výzva).S ohledem na tvrzení uvedená v žalobě týkající se ověřování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru a předložené listinné důkazy dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti se odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Z předložených listinných důkazů vyplívá, že bylo postupováno pouze na základě údajů zjištěných od žadatele o úvěr, které byly uvedeny žadatelem (viz identifikované příjmy uvedené ve výši 27.024 Kč, výpis o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně). Tyto údaje pak nebyly žalobkyní prověřovány. Soud s ohledem na ustanovení § 86 odst. 2 věta první a § 87 odst. 1 věta první zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru dohodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy a k neplatnosti přihlédl i bez návrh dle citovaných zákonných ustanovení. Daný nárok soud posoudil jako nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného a přiznal žalobkyni k úhradě nevrácenou poskytnutou jistinu ve výši 17.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ustanovení § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené byly všechny další nároky uplatnění žalobkyní posouzeny jako nedůvodné a byly zamítnuty.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na procesní úspěch žalovaného a skutečnost, že úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a dle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly.