8 C 180/2025-52 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 26. 6. 2025 domáhala zaplacení částky ve výši 35.320,98 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společnosti , právnická osoba, . a žalovaným dne , datum, . Žalobkyně požadovala uhradit dlužnou jistinu úvěru ve výši 32.436,98 Kč, poplatků ve výši 2.884 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 1.208,01 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2.108,95 Kč, a dále plynoucích obchodních úroků a zákonných úroků z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní a ani skutkové námitky.3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , přílohu č. 1 - seznam pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky žalovanému včetně dokladu o odeslání.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, a má za prokázané, že dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet konsolidace půjček. Byla sjednána výše úvěru 140.000 Kč, který byl sjednán ke splacení v pravidelných měsíčních anuitních splátkách v celkovém počtu 96 po 2.191,64 Kč. Byla sjednána úroková sazba 10,90 % ročně. Žalovaný se zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby podle smlouvy a sazebníku. Bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr a povinnost hradit za toto pojištění poplatky (smlouva o úvěru, produktové podmínky, sazebník banky, žádost o úvěr konsolidace půjček ze dne 7. 8. 2017). Právní předchůdce poskytl žalovanému jistinu úvěru celkem ve výši 160.000 Kč, a to dne 7. 8. 2017 ve výši 20.000 Kč a dále stejného dne další čerpání úvěru ve výši 120.000 Kč (viz platební historie). Žalovaný uhradil na předmětný úvěr částku celkem ve výši 197.943,09 Kč (tvrzení žalobkyně). Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, právní předchůdce se dopisem ze dne 13. 8. 2024 ukončil poskytování úvěru a úvěr zesplatnil ke dni 13. 8. 2024. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (viz oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 15. 8. 2024). Žalobkyně požaduje uhradit poplatky ve výši 2.884 Kč v souladu se článkem IV odst. 4 úvěrové smlouvy ve spojení s článkem 35 VPP. Žalobkyně předložila vyúčtování nesplácených poplatků a současně výpisy z úvěrového účtu a platební historii, kterými osvědčila účtovaní daných poplatků. Žalobkyně v podání ze dne 28. 11. 2025 upřesnila, že úrok z úvěru ve výši 1.208,01 Kč je požadován za období od 14. 7. 2024 do 13. 8. 2024 v roční sazbě 10,90 % z dlužné jistiny 32.436,98 Kč. Dále žalobkyně doložila výpočet zákonného úroku z prodlení požadovaného ve výši 2.108,95 Kč, který je požadován za období od 20. 1. 2025 do 19. 2. 2025 při roční sazbě 12,75 % z dlužné jistiny.6. Co se týká posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr před poskytnutím úvěru, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z údajů poskytnutých o žalovaném v žádosti o úvěr konsolidace půjček ze dne , datum, . Dále kontroloval aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů. Co se týká doložení tvrzeného příjmu klienta, žalovaný doložil potvrzení o výši příjmu ze dne 4. 8. 2017. Příjem a výdaje žadatele o úvěr byly zjištěny a ověřeny i z běžného účtu žalovaného vedeného u právního předchůdce žalobce. Tvrzený příjem žalovaného žalobkyně doložila předloženým potvrzením o výši příjmu žalovaného ze 7. 8. 2017, kde je uvedeno, že žalovaný byl zaměstnán jako dělník ve výrobě u uvedené společnosti a nebyly mu prováděny srážky ze mzdy. Příjem a výdaje žalovaného pak žalobkyně osvědčila i předloženým výpisem z běžného účtu žalovaného.7. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, jako smlouvu o úvěru, když tato smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi právním předchůdcem žalobkyně – podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Daný vztah proto soud posuzoval podle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud dospěl k závěru, že v daném případě právní předchůdce žalobkyně splnil podmínky § 86 odst. 2 věta první citovaného zákona, když dostatečně řádně před poskytnutím úvěru posoudil schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání zjištěných příjmů a výdajů spotřebitele, což bylo osvědčeno doloženým příjmem, výpisem z běžného účtu žalovaného a prověřením žalovaného v interních a externích registrech. V této právní věci se žalobkyně domáhá plnění na základě citované úvěrové smlouvy, která obsahově splňuje všechny podstatné náležitosti stanovené v § 2395 o. z., a to závazek jedné strany poskytnout na žádost druhé smluvní strany v její prospěch peněžní prostředky, určení jejich výše a závazek druhé strany poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit z poskytnutých prostředků úrok. Pokud žalovaný nehradil řádně a v čas sjednané splátky smlouvy o úvěru, porušil smluvené podmínky stanovené ve smlouvě o úvěru a vystavil se sankci poskytovatele úvěru v souladu se smlouvou o úvěru a obchodními podmínkami, a to v situaci kdy byl úvěr prohlášen za splatný a žalobkyně oprávněně požaduje uhradit shora specifikované nároky. Nárok na zaplacení obchodního úroku a poplatku vyplývá přímo ze smlouvy o úvěru. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá přímo ze zákona, neboť žalovaný se dostal do prodlení a výše zákonného úroku z prodlení je určena v souladu s ust. § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., s ohledem na plný procesní úspěch žalobkyně. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1.400 Kč. Dále byly přiznány náklady právního zastoupení, a to v souladu s vyhláškou č. 177/1993 Sb., a to dle § 14b citované vyhlášky, když byly splněny předpoklady pro užití tohoto ustanovení, neboť se jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Odměna činní za 3 úkony dle citované vyhlášky po 700 Kč (výzva k plnění, převzetí věci, podání žaloby) a 3 x náhrada hotových výdajů plus 21 % DPH, částku celkem ve výši 4.318 Kč, která je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně.