207 C 9/2023-80 — Okresní soud v Bruntále, pobočka Krnov

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 25 585 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 8. 12. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr 15 000 Kč, který byl vyplacen dne 12. 12. 2017. Žalovaný se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 129,8 % řádně a včas splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 1 117 Kč spatných k 21. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem lednem 2018. Před uzavřením byla věřitelem řádné prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný do data zesplatnění uhradil 4 splátky po 1 117 Kč. Po zesplatnění uhradil 1 117 Kč dne 2. 8. 2018. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení, proto došlo k zesplatnění celého úvěru. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty dle body 6.1 Smlouvy v celkové výši 1 497 Kč. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný dluží: a) částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 16 885,45 Kč s příslušenstvím, b) smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč s příslušenstvím, c) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 Smlouvy v celkové výši 1 200 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokutu dle bodu 6.5 Smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou počínaje dne 27. 7. 2018 do zaplacení ve výši 6 003 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 14 821,68 Kč ode dne 27. 7. 2018 do zaplacení, kdy žalobce požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 86,16 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. 2. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení k přezkoumání úvěru schopnosti žalovaného v návaznosti na ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. Sb. o spotřebitelském úvěru a doložení důkazů žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele. Před uzavřením Smlouvy ověřil majetkovou situaci žalovaného z dokladů o příjmu, výpisu z databází NRKI a [příjmení], hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 8 100 Kč, celkové náklady 5 090 Kč, volné zdroje ke splácení po odečtení pětisetkorunové rezervy činily 2 510 Kč. K výdajové stránce, respektive k jejímu paušálnímu určení, by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, který definuje částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb částkou ve výši 3410 Kč. Žalovaný současně doložil společné prohlášení o poskytnutí osobního účtu, dokládající, že majitel bankovního účtu souhlasil s vyplacením a hrazením splátek z tohoto bankovního účtu. Dále doložil, že pobíral v době uzavření úvěrové smlouvy starobní a vdovecký důchod, byl ověřen bankovní účet, na který byl úvěr vyplacen. K nákladům na bydlení žalovaný uvedl, že jeho náklady činí 1 680 Kč (nájem a inkaso). Uvedl, že nemá vyživovací povinnost k žádné osobě. Měl další závazky spojené se splácením úvěrů, zápůjček a leasingu ve výši 788 Kč. K výdajům žalovaného nemá žalobce žádné doklady, spoléhá na prohlášení žalovaného. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k soudnímu jednání se nedostavil bez řádné omluvy. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř, kdy žalobce se k jednání omluvil a souhlasil s jednáním nepřítomnosti. 4. Soud vzal za zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 8. 12.2017 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] s výši úvěru 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve 48měsíčních splátkách po 1 117 Kč splatných vždy k 21. dni každého kalendářního měsíce, počínaje lednem 2018, s výši efektivní úrokové sazby 129,8 % p.a. Úvěr byl vyplacen dne 12.12.2017 na účet [jméno] [jméno], na základě společného prohlášení majitele osobního účtu a žadatele o úvěr ze dne 7.12.2017 a doložení existence bankovního účtu. Z formuláře hodnocení klienta vyplývající následující údaje úvěrovaného: pravidelný čistý měsíční příjem 8 100 Kč (důchod), pravidelný měsíční příjem manžela/partnera 0, celkem příjmy 8 100 Kč. Výdaje: klient životní minimum 3410 Kč, splátky [právnická osoba] 788 Kč, bydlení 1 680 Kč, celkem výdaje 5090 Kč, rezerva 500 Kč, volné zdroje 2510 Kč. Dle potvrzení ČSSZ [obec] byl žalovanému vyplácen starobní a vdovecký důchod v celkové výši 9172 Kč měsíčně. Upozorněním ze dne [datum], [datum], [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dosud neuhrazených splátek a upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru. Oznámením ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplatné části úvěru ve výši 20 699 Kč s ohledem na prodlení s úhradou splátky úvěru. Dle karty klienta žalovaný uhradila celkově částku 5 585 Kč, zbývá doplatit – NH 16 885 Kč. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k plnění. 5. Vztah účastníků posuzoval soud dle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Současně byl vztah účastníků posuzován dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná při uzavření smlouvy o zápůjčce vystupovala v postavení spotřebitele (§ 409 o. z.) a předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele (nebankovního poskytovatele úvěru). Smlouva tak má charakter smlouvy spotřebitelském úvěru. 6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. l zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Po vyhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou soud posuzoval v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru a hodnotil platnost smlouvy s ohledem na ust. § 86 odst. l výše citovaného zákona. Zkoumání úvěruschopnosti klienta zahrnuje nejen aktivní stránky poměrů (jeho příjem) ale i jeho pasivní stránky poměrů (jeho pravidelné výdaje). Ač žalobkyně doplnila skutková tvrzení a zaslala formulář o hodnocení klienta, do kterého byly zaznamenány poměry žalovaného před uzavřením smlouvy, jejichž obsah byl shrnut v odst. 4 shora, tyto nelze považovat za dostatečné, když nebyly doloženy listiny, prokazující skutečné výdaje žalovaného. Jak vyplynulo z doloženého příjmu žalovaného, ten by v době uzavření úvěrové smlouvy tvořen důchodem v celkové výši 9 172 Kč. Výdaje nebyly ničím dokládány, žalobkyně vycházela z životního minima a prohlášení žalovaného o výši nákladů na bydlení ve výši 1 680 Kč, která nebyla doložena žádnými listinami. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), a v případě výdajů na bydlení uvedených žalovan