7 C 243/2017-118 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou ze dne 12. 10. 2017, která byla u soudu podána dne 16. 10. 2017, domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zrušil jeho podílové spoluvlastnictví s žalovanou k následujícím nemovitostem: pozemku [anonymizována dvě slova] o výměře [výměra] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa] – [anonymizována dvě slova], s odůvodněním, že účastníci se v minulosti stali podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to v poměru ideálních šestin, kdy žalobce vlastní pět šestin (5/6) předmětných nemovitostí a žalovaná vlastní jednu šestinu (1/6) předmětných nemovitostí. Žalobce v žalobě dále uvedl, že užívání předmětných nemovitostí vede mezi účastníky k vážným a opakovaným neshodám. O užívání předmětných nemovitostí ani o případném zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nim se nemohou spoluvlastníci dlouhodobě dohodnout. Proto přistoupil k podání žaloby. Žalobce má za to, že předmětné nemovitosti nejsou reálně dělitelné, a to s ohledem na jejich uspořádání, tak i s ohledem na poměr spoluvlastnických podílů. S ohledem na tuto skutečnost proto navrhl, aby spoluvlastnictví účastníků bylo zrušeno a nemovitosti byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví a on byl povinen žalované uhradit přiměřenou náhradu za její spoluvlastnický podíl. 2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že souhlasí s tvrzením žalobce, co do označení předmětu řízení s uvedením spoluvlastnických podílů obou účastníků. Dále uvedla, že i ona má zájem na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, popřípadě na jiném uspořádání věci. K tomu žalovaná uvedla, že dle ústního odborného posouzení lze v domě po drobných stavebních úpravách (úprava vstupu a instalace podružných měřidel pro dodávaná média) vymezil dvě samostatné bytové jednotky se spoluvlastnictvím k podílům na pozemku a společných částech domu. Jako eventuální řešení navrhla žalovaná přikázání nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví s tím, že by žalobce vyplatila. 3. V souvislosti s návrhem žalované na rozdělení domu na bytové jednotky ji soud poučil ve smyslu ust. § 43 odst. 1 a 2 zák. č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) o tom, že její návrh je neurčitý, neboť neobsahuje konkrétní způsob rozdělení nemovitosti, včetně projektu, popřípadě návrhů prohlášení o rozdělení nemovitosti na bytové jednotky. Zároveň byla žalovaná poučena o možnosti odmítnutí jejího protinávrhu, pokud neurčitost návrhu (protinávrhu) neodstraní způsobem uvedeným v poučení. Protože žalovaná neurčitost protinávrhu ve smyslu poučení soudem neodstranila, soud její protinávrh odmítl (výrok IV. tohoto rozsudku). 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: nejprve je třeba konstatovat, že mezi účastníky řízení bylo nesporné a tudíž i soud měl za prokázané, že jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to v poměru ideálních šestin, kdy žalobce vlastní pět šestin (5/6) předmětných nemovitostí a žalovaná vlastní jednu šestinu (1/6) předmětných nemovitostí. Toto má soud za prokázané i z přiloženého výpisu z katastru nemovitostí listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a [územní celek]. 5. Ze znaleckého posudku účel. [číslo] ze dne 12. 8. 2019 má soud za prokázané, že znalec na základě místního šetření stanovil obvyklou cenu nemovitostí částkou 1 000 000 Kč a zároveň konstatoval, že v reálném rozdělení domu na dvě části, při zachování spoluvlastnických poměrů, nepovažuje za reálné. Toto zároveň potvrdil i při svém výslechu. 6. Z výpisu z bankovního účtu vedeného u [právnická osoba] za období od 14. 12. 2019 do 13. 1. 2020 vedeného na jméno žalobce má soud za prokázané, že žalobce měl na tomto účtu ve výše uvedeném období částku 203 554,42 Kč. 7. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění. Žalovaná soudu předložila k důkazu dopis adresovaný žalobci s výzvou k podílení se na financování údržby předmětných nemovitosti. Toto však neučinila součástí svého protinávrhu. Ze stejného důvodu pak soud neučinil ani žádná zjištění z faktury [číslo] z technické zprávy o statice budovy. V reakci na poučení soudem žalovaná soudu předložila zákres rozdělení nemovitosti. Tento zákres neurčitost protinávrhu žalované neodstraňuje. 8. S ohledem na skutečnost, že žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že by v případě nemožnosti reálného rozdělení nemovitosti měla zájem o vlastnictví celé nemovitosti, soud očekával, že k tomu případně doplní tvrzení o tom, proč by předmětné nemovitosti měly být přikázány do jejího výlučného vlastnictví a potvrzení o tom, že disponuje prostředky (nebo alespoň příslibem) k vyplacení podílu žalobce. Nic takového žalobkyně neuvedla a neprokázala. 9. Podle ust. § 1140 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb,. občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. 10. Podle ust. § 1142 odst. 1 „o. z.“ jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné. 11. Podle ust. § 1143 „o. z.“ nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 12. Podle ust. § 1144 odst. 1 „o. z.“ je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. 13. Podle ust. § 1147 „o. z.“ není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 14. Za užití právě citovaných ustanovení„ o. z.“ soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Na prvním místě je třeba konstatovat, že soud neshledal žádné důvody, proč předmětné podílové spoluvlastnictví nezrušit. S ohledem na ust. § 1140 odst. 1 „o. z.“, nelze nutit žalobce v podílovém spoluvlastnictví setrvávat. Z provedeného dokazování, z podání učiněných v rámci řízení, ale i z neúspěšného mediačního řízení, má soud zároveň za prokázané, že účastníci nejsou dlouhodobě schopni se na způsobu vypořádání spoluvlastnictví dohodnout. Soud tedy výrokem I. tohoto rozsudku podílové spoluvlastnictví účastníků řízení k projednávané nemovitosti zrušil, a to na základě ust. § 1143 „o. z.“, neboť mezi účastníky řízení nedošlo k mimosoudní dohodě o jeho zrušení. 15. Zároveň se soud musel následně zabývat otázkou vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví. Občanský zákoník (ust. § 1144 odst. 1) jako v pořadí první způsob vypořádání stanoví reálné rozdělení společné věci na dvě či více samostatných věcí. Jak již bylo výše konstatováno, účastníci se nebyli schopni na dalším uspořádání domluvit. Z provedeného dokazování – znaleckého posudku – má soud za prokázané, že rozdělení předmětných nemovitostí při zachování podílů (jak z hlediska velikosti, tak z hlediska hodnoty) není možné. S ohledem na vztahy mezi účastníky, prezentované pokusem o vypořádání, resp. výzvou k úhradě nákladů na údržbu, má soud (pomine-li, že žalovaná tento návrh neučinila dostatečně určitě) za prokázané, že„ přeměna“ jednoho typu spoluvlastnictví (podílové spoluvlastnictví) na jiný typ (vlastnictví bytové jednotky a spoluvlastnictví společných částí domu a pozemků) by v tomto případě nebyla účelná, tj. nevyřešila by vztah účastníků k výše zmiňovaným problémům. Soud dospěl k právnímu závěru, že reálné rozdělení předmětné nemovitosti (jakýmkoliv způsobem) není možné. 16. Na místě tedy bylo zvažovat v pořadí druhý způsob vypořádání spočívající v přikázání společné věci za přiměřenou náhradu některému ze spoluvlastníků, který je zakotven v ust. § 1147 „o. z.“ Žalobce v daném případě odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 11. 2009 sp. zn. 22 Cdo 1249/2008), kdy má za to, že jako vlastníku výrazně většího ideálního podílu na předmětných nemovitostech by měly být tyto nemovitosti přikázány do jeho výlučného vlastnictví. Žalovaná ve svém vyjádření k návrhu žalobce uvedla, že ona sama dává přednost rozdělení nemovitostí na samostatné bytové jednotky při spoluvlastnictví pozemků a společných částí předmětných nemovitostí, tím ale fakticky neuvedla žádné důvody, pro které by měl rozhodnout tak, že by ji určil jako výlučného vlastníka předmětných nemovitostí. Žalovaná navíc ani neuvedla, ani neprokázala, zda v případě přikázání předmětných nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví, disponuje finančními prostředky k vyplacení za vypořádání podílu žalobce. Při tomto skutkovém stavu a za tohoto důkazního stavu tedy soud rozho