10 C 29/2021-47 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou ze dne 21. 12. 2020, která byla soudu doručena dne 22. 12. 2020, požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 12 317,22 Kč spolu s úroky z prodlení. Svůj návrh odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřel dne 14. 6. 2018 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž mu poskytl v rámci revolvingového úvěru úvěrový rámec ve výši 35 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal čerpané finanční prostředky splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek spolu se sjednanými úroky z úvěru ve výši 8,5% měsíčně. Žalovaný z poskytnutého úvěrového rámce vyčerpal částku 15 000 Kč, kterou věřiteli vrátil pouze částečně, a vznikl tak dluh na jistině a úrocích z úvěru ve výši 12 317,22 Kč. Následně věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 postoupil předmětnou pohledávku včetně jejího příslušenství za žalovaným [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která ji další smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 postoupila žalobci, přičemž obě postoupení pohledávky byla žalovanému písemně oznámena dne 7. 11. 2020 a zároveň byl vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný ovšem dluh nezaplatil ani právním předchůdcům žalobce ani žalobci, ačkoliv byl předžalobní upomínkou ze dne 7. 11. 2020 opětovně písemně vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl vyzván výzvou soudu ze dne 24. 5. 2021, č. j. 10 C 29/2021-36, které mu bylo doručeno dne 11. 6. 2021 uložením u pošty, vycházeje ze zákonné doručovací adresy žalovaného (ust. § 46b písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž není rozhodné, zda se na této adrese trvale zdržuje (ust. § 50d odst. 2 o. s. ř.). Soud na základě ust. § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) se souhlasy obou účastníků řízení o věci rozhodl tímto rozsudkem bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 14. 6. 2018, obchodními podmínkami, potvrzením o provedené platbě ze dne 14. 6. 2018 a výpisy z úvěrového účtu za období od 14. 6. 2018 do 14. 10. 2018 bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným coby dlužníkem byla pomocí prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím osobního uživatelského účtu žalovaného na webových stránkách věřitele) uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalovaný bezhotovostně čerpal a který se zavázal splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek spolu se sjednanými úroky z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně. Žalovaný však ve sjednané lhůtě splatnosti svůj dluh věřiteli dobrovolně nevrátil, a vznikl tak dluh na jistině a úrocích z úvěru ve výši 12 317,22 Kč. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 11. 2020 a poštovním podacím archem ze dne 7. 11. 2020 bylo prokázáno, že původní věřitel jako postupitel uzavřel s [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] coby postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019, na základě níž mu postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným včetně jejího příslušenství, a tato společnost následně uzavřela s žalobcem další smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019, podle níž mu postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným včetně jejího příslušenství, přičemž žalovanému bylo písemně oznámeno, že došlo k obojímu postoupení jeho pohledávky, a toto oznámení bylo odesláno žalovanému prostřednictvím pošty, přičemž byl opětovně vyzván k úhradě dluhu. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 11. 2020 a poštovním podacím archem ze dne 7. 11. 2020 bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce písemně vyzval žalovaného k úhradě dluhu, a tato výzva mu byla odeslána prostřednictvím pošty. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1968 téhož zákona dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce jako věřitelem a žalovaným coby dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě níž věřitel poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalovaný bezhotovostně čerpal a který mu ovšem celý řádně nevrátil ve sjednané lhůtě, a vznikl tak dluh na jistině a úrocích z úvěru ve výši 12 317,22 Kč. Žalobce prokázal, že z titulu postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1895 a následující občanského zákoníku nabyl předmětnou pohledávku za žalovaným včetně jejího příslušenství od svého právního předchůdce, který ji nabyl od původního věřitele, tato postoupení pohledávky byla žalovanému řádně písemně oznámena, a žalobce je tedy ve věci aktivně legitimován, když se stal věřitelem žalovaného. Protože žalovaný svůj dluh žalobci dobrovolně nezaplatil, uložil mu soud ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost dluh včetně sjednaných úroků z úvěru. Povinnost žalovaného zaplatit žalobci i úroky z prodlení má oporu v ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, na základě nichž je žalovaný povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení v důsledku svého prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci, a to ve výši stanovené Nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky má oporu v ust. § 142 odst. 1 a v ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., podle něhož má ve věci plně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému v celkové výši 2 252 Kč. Tato částka sestává jednak z žalobcem zaplaceného soudního poplatku za řízení ve výši 800 Kč a dále z nákladů na právní zastoupení žalobce jeho advokátem, který má nárok na odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a sepis žaloby) po 300 Kč za jeden úkon, tj. ve výši 900 Kč (dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a na tři paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 100 Kč za jednu náhradu, tj. ve výši 300 Kč (dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky), přičemž náklady právního zastoupení jsou ještě zvýšeny o náhradu 21 % sazby daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je advokát žalobce, tj. o částku 252 Kč.