10 C 32/2021-41 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou ze dne [datum], která byla soudu doručena téhož dne, požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu částku 10 500 Kč spolu s úroky a s úroky z prodlení. Svůj návrh odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřel dne 14. 11. 2017 se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž jí poskytl v rámci revolvingového úvěru úvěrový rámec ve výši 35 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala čerpané finanční prostředky splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek spolu se sjednanými úroky z úvěru ve výši 8,5% měsíčně. Žalovaná z poskytnutého úvěrového rámce vyčerpala částku 10 000 Kč, kterou věřiteli nevrátila, a vznikl tak dluh na jistině ve výši 10 000 Kč, na úrocích z úvěru ve výši 1 699,80 Kč a na nákladech spojených s uplatněním této pohledávky ve výši 500 Kč. Následně věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 postoupil předmětnou pohledávku včetně jejího příslušenství za žalovanou [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která ji další smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 postoupila žalobci, přičemž obě postoupení pohledávky byla žalované písemně oznámena dne 4. 11. 2020 a zároveň byla vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná ovšem dluh nezaplatila ani právním předchůdcům žalobce ani žalobci, ačkoliv byla předžalobní upomínkou ze dne 4. 11. 2020 opětovně písemně vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila, ačkoliv k tomu byla vyzvána výzvou soudu ze dne 28. 5. 2021, č. j. 10 C 32/2021-30, které jí bylo doručeno dne 14. 6. 2021 uložením u pošty, vycházeje ze zákonné doručovací adresy žalované (ust. § 46b písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž není rozhodné, zda se na této adrese trvale zdržuje (ust. § 50d odst. 2 o. s. ř.). Soud na základě ust. § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) se souhlasy obou účastníků řízení o věci rozhodl tímto rozsudkem bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 14. 11. 2017, obchodními podmínkami, potvrzením o provedené platbě ze dne 14. 11. 2017 a výpisy z úvěrového účtu za období od 14. 11. 2017 do 14. 2. 2018 bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovanou coby dlužníkem byla pomocí prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím osobního uživatelského účtu žalované na webových stránkách věřitele) uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaná bezhotovostně čerpala a který se zavázala splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek spolu se sjednanými úroky z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně. Dále se zavázala zaplatit věřiteli účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním jeho pohledávky ve výši 500 Kč. Žalovaná však ve sjednané lhůtě splatnosti svůj dluh věřiteli dobrovolně nevrátila, a vznikl tak dluh na jistině ve výši 10 000 Kč, na úrocích z úvěru ve výši 1 699,80 Kč a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 4. 11. 2020 a poštovním podacím archem ze dne 4. 11. 2020 bylo prokázáno, že původní věřitel jako postupitel uzavřel s [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] coby postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019, na základě níž mu postoupil předmětnou pohledávku za žalovanou včetně jejího příslušenství, a tato společnost následně uzavřela s žalobcem další smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019, podle níž mu postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou včetně jejího příslušenství, přičemž žalované bylo písemně oznámeno, že došlo k obojímu postoupení její pohledávky, a toto oznámení bylo odesláno žalované prostřednictvím pošty, přičemž byla opětovně vyzvána k úhradě dluhu. Předžalobní upomínkou ze dne 4. 11. 2020 a poštovním podacím archem ze dne 4. 11. 2020 bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce písemně vyzval žalovanou k úhradě dluhu, a tato výzva jí byla odeslána prostřednictvím pošty. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1968 téhož zákona dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce jako věřitelem a žalovanou coby dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě níž věřitel poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaná bezhotovostně čerpala a který mu ovšem celý řádně nevrátila ve sjednané lhůtě, a vznikl tak dluh na jistině ve výši 10 000 Kč, na úrocích z úvěru ve výši 1 699,80 Kč a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky věřitelem ve výši 500 Kč. Žalobce prokázal, že z titulu postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1895 a následující občanského zákoníku nabyl předmětnou pohledávku za žalovanou včetně jejího příslušenství od svého právního předchůdce, který ji nabyl od původního věřitele, tato postoupení pohledávky byla žalované řádně písemně oznámena, a žalobce je tedy ve věci aktivně legitimován, když se stal věřitelem žalované. Protože žalovaná svůj dluh žalobci dobrovolně nezaplatila, uložil jí soud ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost dluh včetně sjednaných úroků z úvěru a nákladů spojených s uplatněním pohledávky zaplatit. Povinnost žalované zaplatit žalobci i úroky z prodlení má oporu v ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, na základě nichž je žalovaná povinna zaplatit žalobci úroky z prodlení v důsledku svého prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci, a to ve výši stanovené Nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky má oporu v ust. § 142 odst. 1 a v ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., podle něhož má ve věci plně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované v celkové výši 1 489 Kč. Tato částka sestává jednak z žalobcem zaplaceného soudního poplatku za řízení ve výši 400 Kč a dále z nákladů na právní zastoupení žalobce jeho advokátem, který má nárok na odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a sepis žaloby) po 200 Kč za jeden úkon, tj. ve výši 600 Kč (dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a na tři paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 100 Kč za jednu náhradu, tj. ve výši 300 Kč (dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky), přičemž náklady právního zastoupení jsou ještě zvýšeny o náhradu 21 % sazby daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je advokát žalobce, tj. o částku 189 Kč.