10 C 60/2020-37 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou ze dne [datum], podanou u soudu téhož dne, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost, aby mu zaplatil částku 7 196,56 Kč spolu s úroky z prodlení. Svůj nárok odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] uzavřel dne 5. 2. 2018 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž se zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše limitu v částce 35 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn postupně čerpat a zároveň byl povinen jej splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek spolu se sjednanými úroky z úvěru. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč, z něhož uhradil původnímu věřiteli na jistině pouze částku 2 803,44 Kč, a vznikl tak dluh na jistině v žalované výši 7 196,56 Kč. Následně věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 postoupil předmětnou pohledávku včetně jejího příslušenství za žalovaným žalobci, což bylo žalovanému písemně oznámeno dne 6. 2. 2020 a zároveň byl vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný ovšem dluh nezaplatil ani právnímu předchůdci žalobce ani žalobci, ačkoliv byl předžalobní výzvou ze dne 6. 2. 2020, která mu byla téhož dne odeslána prostřednictvím pošty, opětovně písemně vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván usnesením ze dne 6. 11. 2020, č. j. 10C 60/2020-30, které mu bylo doručeno s účinky do vlastních rukou uložením u pošty ke dni 26. 11. 2020 vycházejíc ze zákonné doručovací adresy žalovaného dle ust. § 46b písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž ta skutečnost, zda se žalovaný na adrese pro doručování (tj. na adrese svého trvalého pobytu) zdržuje, není rozhodná s poukazem na ust. § 50d odst. 2 o. s. ř. Soud na základě ust. § 115a o. s. ř. se souhlasy obou účastníků řízení o věci rozhodl tímto rozsudkem bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum] a výpisy z účtu za období od 5. 2. 2018 do 5. 5. 2018 bylo prokázáno, že mezi [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] jako věřitelem a žalovaným coby dlužníkem byla elektronicky uzavřena smlouva o úvěru, neboť žalovaný projevil svoji vůli smlouvu uzavřít použitím unikátního identifikačního kódu, který mu byl zaslán na jeho telefonní číslo, věřitel se podle této smlouvy zavázal poskytovat žalovanému na základě jeho žádosti úvěr až do výše úvěrového limitu v částce 35 000 Kč a věřitel mu následně dne 5. 2. 2018 bezhotovostním převodem poskytl částku úvěru ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal věřiteli vrátit prostřednictvím sjednaných měsíčních splátek spolu se sjednanými úroky z úvěru. Žalovanému vznikl dluh na jistině úvěru ve výši 7 196,56 Kč, neboť tuto část jistiny úvěru věřiteli dobrovolně nevrátil. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020 a podacím lístkem z téhož dne bylo prokázáno, že věřitel jako postupitel dne 16. 12. 2019 uzavřel s žalobcem coby postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž mu postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným včetně jejího příslušenství, přičemž žalovanému bylo písemně oznámeno, že došlo k postoupení jeho pohledávky žalobci, a toto oznámení bylo odesláno žalovanému prostřednictvím pošty, přičemž byl opětovně vyzván k úhradě dluhu. Předžalobní výzvou ze dne 6. 2. 2020 a podacím lístkem z téhož dne bylo prokázáno, že žalobce opětovně písemně vyzval žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dluhu, a tato výzva byla odeslána žalovanému prostřednictvím pošty. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Za užití právě citovaného ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] jako věřitelem a žalovaným coby dlužníkem byla v elektronické podobě uzavřena platná smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě níž věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovanému vyplatil bezhotovostním převodem a který se mu žalovaný zavázal vrátit prostřednictvím sjednaných měsíčních splátek. Žalovaný mu ovšem úvěr řádně a včas nesplatil, a vznikl tak dluh v celkové výši 7 196,56 Kč odpovídající nesplacené části jistiny. Žalobce prokázal, že z titulu smlouvy o postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1895 a násl. občanského zákoníku nabyl předmětnou pohledávku za žalovaným včetně jejího příslušenství od původního věřitele, toto postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně písemně oznámeno, a žalobce je tedy ve věci aktivně legitimován, když se stal„ novým“ věřitelem žalovaného. Protože žalovaný svůj dluh žalobci ani jeho právnímu předchůdci dobrovolně nezaplatil, uložil mu soud ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost dluh zaplatit. Povinnost žalovaného zaplatit žalobci i úroky z prodlení má oporu v ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, na základě nichž je žalovaný povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení v důsledku svého prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci, a to ve výši stanovené Nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 a ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., na základě nichž má ve věci plně úspěšný žalobce, který včas před podáním žaloby zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému v celkové výši 1 489 Kč. Tuto částku představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z žaloby ve výši 400 Kč i účelně vynaložené náklady na jeho zastoupení advokátem, který má nárok na odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby) po 200 Kč, tj. ve výši 600 Kč (dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a na tři paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 100 Kč za jednu náhradu, tj. ve výši 300 Kč (dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky), přičemž náklady právního zastoupení jsou ještě navýšeny o náhradu 21% sazby daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je advokát žalobce, tj. o částku 189 Kč.