10 C 89/2020-54 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou ze dne 2. 12. 2020, podanou u soudu téhož dne, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost, aby mu zaplatila částku 25 667,39 Kč spolu s úroky z prodlení. Svůj nárok odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce obchodní společnost [právnická osoba] uzavřel dne 29. 8. 2018 s žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě níž jí téhož dne poskytl účelový úvěr ve výši 10 177 Kč, a to tak, že za ni uhradil vybranému prodejci část kupní ceny žalovanou vybraného zboží. Žalovaná se zavázala úvěr splácet prostřednictvím 11 měsíčních splátek po 1 067 Kč. Dále jí poskytl v rámci revolvingového úvěru úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala čerpané finanční prostředky splácet prostřednictvím měsíčních splátek ve výši minimálně 5% z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela a vznikl tak dluh na jistině a příslušenství v celkové výši 25 667,39 Kč. Následně věřitel smlouvou o postoupení pohledávek postoupil předmětnou pohledávku včetně jejího příslušenství za žalovanou žalobci, což bylo žalované písemně oznámeno dne 27. 1. 2020 a zároveň byla vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná ovšem dluh nezaplatila ani právnímu předchůdci žalobce ani žalobci, ačkoliv byla předžalobní výzvou k úhradě ze dne 27. 1. 2020 písemně vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila, ačkoliv k tomu byla soudem vyzvána usnesením ze dne 20. 5. 2021, č. j. 10C 89/2020-46, které jí bylo doručeno s účinky do vlastních rukou uložením u pošty ke dni 7. 6. 2021 vycházejíc ze zákonné doručovací adresy žalované dle ust. § 46b písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž ta skutečnost, zda se žalovaná na adrese pro doručování (tj. na adrese svého trvalého pobytu) zdržuje, není rozhodná s poukazem na ust. § 50d odst. 2 o. s. ř. Soud na základě ust. § 115a o. s. ř. se souhlasy obou účastníků řízení o věci rozhodl tímto rozsudkem bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Rámcovou smlouvou o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne 29. 8. 2018 a smlouvou o revolvingovém úvěru z téhož dne a všeobecnými obchodními podmínkami platnými od 1. 12. 2016 bylo prokázáno, že mezi obchodní společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou coby dlužníkem byla uzavřena písemná smlouva o úvěru, na základě níž jí poskytl smluvenou částku úvěru ve výši 10 177 Kč, a to tím způsobem, že za ni zaplatil kupní cenu zboží vybraného žalovanou, a žalovaná se zavázala věřiteli tento úvěr splácet prostřednictvím 11 měsíčních splátek po 1 017 Kč. Dále byla ve smlouvě o úvěru sjednána možnost žalované čerpat finanční prostředky prostřednictvím úvěrového rámce až do výše 30 000 Kč. Výpisem z úvěrového účtu žalované bylo prokázáno, že na jistině a jejím příslušenstvím vznikl dluh v celkové výši 25 667,39 Kč. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020 bylo prokázáno, že věřitel jako postupitel uzavřel s žalobcem coby postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 8. 1. 2020, na základě níž mu postoupil předmětnou pohledávku za žalovanou včetně jejího příslušenství, přičemž žalované bylo písemně oznámeno, že došlo k postoupení její pohledávky žalobci, a toto oznámení bylo odesláno žalované prostřednictvím pošty, přičemž byla opětovně vyzvána k úhradě dluhu. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 27. 1. 2020 bylo prokázáno, že žalobce opětovně písemně vyzval žalovanou k úhradě dluhu, a tato výzva byla odeslána žalované prostřednictvím pošty. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Za užití právě citovaného ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou coby dlužníkem byla písemně uzavřena platná smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě níž věřitel poskytl žalované úvěr jednak ve výši 10 177 Kč a to tím způsobem, že za ni zaplatil kupní cenu zboží vybraného žalovanou, a dále úvěrový rámec až do výše 30 000 Kč, ze kterého žalovaná čerpala. Žalovaná mu ovšem úvěr řádně a včas nesplatila, a vznikl tak dluh v celkové výši 25 667,39 Kč odpovídající nesplacené jistině a jejímu příslušenství. Žalobce prokázal, že z titulu postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1895 a násl. občanského zákoníku nabyl předmětnou pohledávku za žalovanou včetně jejího příslušenství od původního věřitele, toto postoupení pohledávky bylo žalované řádně písemně oznámeno, a žalobce je tedy ve věci aktivně legitimován, když se stal„ novým“ věřitelem žalované. Protože žalovaná svůj dluh žalobci ani jeho právnímu předchůdci dobrovolně nezaplatila, uložil jí soud ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost dluh zaplatit. Povinnost žalované zaplatit žalobci i úroky z prodlení má oporu v ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, na základě nichž je žalovaná povinna zaplatit žalobci úroky z prodlení v důsledku svého prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci, a to ve výši stanovené Nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 a ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., na základě nichž má ve věci plně úspěšný žalobce, který včas před podáním žaloby zaslal žalované předžalobní výzvu k úhradě, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované v celkové výši 2 736 Kč. Tuto částku představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z žaloby ve výši 1 284 Kč i účelně vynaložené náklady na jeho zastoupení advokátem, který má nárok na odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby) po 300 Kč za jeden úkon, tj. ve výši 900 Kč (dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a na tři paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 100 Kč za jednu náhradu, tj. ve výši 300 Kč (dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky), přičemž náklady právního zastoupení jsou ještě navýšeny o náhradu 21% sazby daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je advokát žalobce, tj. o částku 252 Kč.