11 C 202/2020-49 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se návrhem doručeným soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 2.295 Kč s úrokem z prodlení ve výši 335,53 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, přihlásil se ke dni [datum] do evidence jako poplatník televizního poplatku a vznikla mu tak povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Své povinnosti žalovaný nedostál, když nezaplatil televizní poplatky v období od srpna 2017 do září 2019 za celkem 17 měsíců. Výše měsíčního poplatku činila 135 Kč, celkem tedy 2.295 Kč. Žalobce bezvýsledně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. V podání doručeném soud dne [datum] žalovaný oznámil zaplacení pohledávky a připojil fotokopii ústřižku poštovní poukázky ze dne [datum] o úhradě částky 2.295 Kč. 3. K jednání soudu dne [datum] se žalovaný nedostavil bez jakékoliv omluvy či žádosti o jeho odročení, přestože předvolání k němu mu bylo řádně doručeno. K jednání soudu se nedostavili ani žalobce a jeho právní zástupce, kteří se ovšem z účasti na jednání řádně omluvili. Soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 4. Nedatovaným podáním doručeným soudu [datum] vzal žalobce návrh částečně zpět o částku 2.295 Kč ve vztahu k požadované jistině. 5. Podle ust. § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 6. Protože žalobce vzal žalobu zčásti zpět, soud v rozsahu zpětvzetí tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, řízení částečně zastavil. 7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – výpis z evidence České pošty ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný se přihlásil do evidence jako poplatník televizního poplatku v říjnu 2005. Z přehledu nezaplacených předpisů ke dni [datum], z upomínky ze dne [datum], z výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] a z upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, přičemž ke dni podání žaloby zůstalo neuhrazeno 2.295 Kč. Žalovaný svůj dluh dobrovolně neuhradil, nárok žalobce je oprávněný, proto soud žalobě zcela vyhověl v souladu s ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, přičemž v důsledku částečného zpětvzetí žaloby o zaplacenou jistinu zůstal k úhradě požadovaný úrok z prodlení podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši 335,53 Kč. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náhrada je tvořena odměnou za dva úkony právní pomoci po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu), náhradou za dva paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 200 Kč, dále 21 % DPH z částky 600 Kč ve výši 126 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 1.126 Kč. Pokud žalobce učinil další úkon spočívající v částečném zpětvzetí žaloby, je jeho výslovné vyjádření v podání ze dne [datum], že požaduje náhradu nákladů řízení právě ve výši 1.126 Kč, nutné hodnotit jako vzdání se práva na náhradu nákladů řízení v rozsahu převyšujícím tuto částku (jak judikoval např. ve svém rozhodnutí Krajský soud v [obec] dne 3. 2. 2017 pod sp. zn. 14 Co 18/2017), tudíž nárok žalobce na náhradu nákladů řízení činí právě toliko částku 1.126 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). 9. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.