16 C 122/2020-59 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 11. 2. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci a) částku 14.490 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14.490 Kč od 24. 2. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč. Žalobu odůvodnil následovně. Žalovaný uzavřel dne 16. 1. 2018 s žalobcem smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 11.500 Kč (jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] dne 16. 1. 2018. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2.990 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 23. 2. 2018, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh uhradil 5.000 Kč Touto částkou byla umořena smluvní pokuta. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části [anonymizováno] tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobce. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který [právnická osoba] zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Společnost [anonymizována dvě slova] má za to, že tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba na smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2.500 Kč (čl. 2 Smlouvy) (písemné výzvy zaslány dne: 2. 3. 2018, 9. 3. 2018, 16. 3. 2018, 25. 3. 2018, 9. 4. 2018) Celková výše dluhu žalovaného, ke dni podání návrhu na vydání EPR, kterou žalobce požaduje, činí 16.990 Kč, z čehož jistina a poplatek činí 14.490 Kč, účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného činí 2.500 Kč. Dále žalobce uvedl, že pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobcem dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobce navrhuje, aby si soud k důkazu vyžádal vyjádření bankovních ústavů, z jejich účtů byly prováděny transakce, o tom, že žalovanému byl poskytnut úvěr v tvrzené výši. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 11. 10. 2021, k němuž se žádný z účastníků nedostavil a pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků a u uvedeného jednání provedl dokazování, na základě něhož soud zjistil následující skutečnosti. 4. Dle obchodního rejstříku žalobce existuje od [datum] a předmětem jeho činnosti bylo a je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a tato společnost není bankou. 5. Žalobce soudu předložil kopii listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru, která je podepsána pouze za žalobce, a to dvěma osobami, o níž žalobce tvrdí, že toto je smlouva, která byla uzavřená s žalovaným dne 16. 1. 2018. Předložená listina je však datovaná dnem „ 15. 1. 2018“, kdy toto datum je uvedeno dvakrát, a to u jména žalovaného tak u jména žalobce. Jiné datum uzavření smlouvy na této listině uvedeno není. Z předloženého dokladu o tom, že žalovanému měl být pro autorizaci pro rychlou půjčku u žalobce dne 15. 1. 2018 zaslán autorizační PIN, není zřejmé, kdo a kdy tento doklad vyhotovil a že skutečně byl PIN žalobcem zaslán žalovanému. Žalobce soudu nepředložil žádnou listinu, kterou by podepsal vlastnoručně nebo uznávaným elektronickým podpisem žalovaný, z níž by bylo možno dovodit, že dne 16. 1. 2018 byla uzavřena mezi účastníky tvrzená smlouva, a žalovaný v řízení nepotvrdil, že by dne 16. 1. 2018 uzavřel s žalobcem tvrzenou smlouvu. 6. Žalobce soudu předložil kopii dokladu s částí textu či tabulky o platbě částky 4.000 Kč převodem z účtu dne 10. 1. 2018, ale vůbec není zřejmé, kdo a kdy tento dokument vyhotovil, a z jakého důvodu žalobce tento důkaz soudu předložil, když se týká dne, který předcházel tvrzenému datu uzavření smlouvy o úvěru (16. 1. 2018). 7. Žalobce dále soudu nepředložil ani nenavrhl žádný konkrétní relevantní důkaz na prokázání svého tvrzení, že žalovanému vyplatil dne 16. 1. 2018 částku 11.500 Kč, neboť potvrzení banky, která vede účet pro žalobce, o platbě částky 11.500 Kč z účtu žalobce na účet [bankovní účet], takovým důkazem není, jelikož v řízení z žádného důkazu nebylo zjištěno, komu uvedený účet [bankovní účet] patří. Doklad označený jako přehled plateb ze dne 11. 1. 2017, v němž je uvedeno jako jméno tohoto účtu„ [celé jméno žalovaného]“, totiž takovým důkazem není, neboť není zřejmé, kdo, kdy a za jakým účelem tento doklad vyhotovil, a na základě čeho zjistil údaje tam uvedené. 8. Žalobcem navrhovaný důkaz,„ aby si soud vyžádal vyjádření bankovních ústavů, z jejich účtu byly prováděny transakce, o tom, že žalované straně byl poskytnut úvěr v tvrzené výši“, soud provést nemohl, neboť tento návrh byl zcela nekonkrétní, jelikož žalobce přesně neoznačil konkrétní banky, kterých se má soud dotázat, neuvedl přesná označení účtů, kterých by se dotaz měl týkat, a přesné znění dotazu, na který by banky měly odpovědět. Banka totiž není osobou, která by mohla odpovědět na dotaz, zda„ žalobce žalovanému poskytl úvěr v tvrzené výši“. Žalobce tento svůj návrh na důkaz neupřesnil ani po písemné výzvě, kterou obdržel 10. 8. 2021. 9. Žalobce soudu dále předložil upomínky, ale bez dokladů o jejich odeslání, předžalobní výzvu s podacím lístkem a přehled výpočtu nákladů. Z těchto důkazů soud však již žádné další skutečnosti významné pro toto řízení nezjistil. 10. Podle § 101 odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Podle odst.2 nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Podle odst.3 nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 122 odst.1 o.s.ř. dokazování provádí soud při jednání. 11. Podle § 132 o.s.ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. 12. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalobce neprokázal žádným předloženým důkazem ani navrženým důkazem, a to i při posouzení těchto důkazů v jejich vzájemné souvislosti, že by s žalovaným dne 16. 1. 2018 uzavřel tvrzenou smlouvu o spotřebitelském úvěru, a ani neprokázal, že by žalovanému, tj. na jeho účet, dne 16. 1. 2018 vyplatil částku 11.500 Kč. Soud proto žalobu pro neunesení důkazního břemene zamítl v celém rozsahu. 13. Na náhradu nákladů řízení by měl podle §142 odst.1 o.s.ř. právo žalovaný, avšak jelikož mu žádné náklady řízení nevznikly, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.