5 C 228/2020-51 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se návrhem, soudu doručeným dne 26. 7. 2020, domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 14.447 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný, coby vlastník/provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], evidované v registru silničních vozidel jako provozované, neměl v době ode dne 2. 11. 2018 do dne 29. 8. 2019 k tomuto sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla; vozidlo tak bylo nepojištěno 301 dnů. Podle § 4 odst. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), má žalobce právo na příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., kdy vozidlo zůstalo bez výše uvedeného pojištění. Výši příspěvku žalobce vyčíslil v souladu s § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1, písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. (dále jen„ vyhláška č. 205/1999 Sb.“) částkou denního poplatku 47 Kč. V daném případě při nepojištěných 301 dnech tak výše poplatku činí 14.147 Kč. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. žalobce rovněž nárokoval zaplacení příspěvku spojeného s náklady na mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku a nákladů na jeho uplatnění dne 21. 10. 2019, kdy tuto považoval za doručenou dne 5. 11. 2019, ve které mu poskytl lhůtu k úhradě v délce 30 dnů, která uplynula dne 5. 12. 2019 (splatnost). Žalovaný na základě této však ničeho neuhradil. Žalobce se tak domáhal rovněž zaplacení úroků z prodlení počínaje dnem 6. 12. 2019. Žalobce žalovanému taktéž odeslal dne 26. 6. 2020 předžalobní výzvu prostřednictvím svého právního zástupce. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. S ohledem na to, že žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, a to i přes poučení soudu o předpokladu jeho souhlasu za uvedené situace, a žalobce s uvedeným postupem souhlasil, soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez jednání na základě obsahu spisu a žalobcem předložených důkazů. K prokázání svých tvrzení žalobce předložil výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 21. 10. 2019 s potvrzením o doručení dne 5. 11. 2019, upomínku o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 9. 1. 2020, II. upomínku o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 20. 2. 2020 s potvrzením doručenkou obsahující uložení zásilky dne 21. 2. 2020 a s potvrzením o doručení dne 4. 3. 2020, předžalobní upomínku ze dne 26. 6. 2020 s potvrzením o odeslání z téhož dne, a výpis z databáze žalobce ohledně vlastnictví, provozování a pojištění vozidla. K důkazu žalobce soudu navrhl taktéž výpis z centrálního registru vozidel, kdy soud za tímto účelem podal v souladu s § 128 o. s. ř. žádost o sdělení skutečností k městskému úřadu v Břeclavi, registru vozidel, a to ohledně vlastnictví, provozování a objemu válců motoru předmětného vozidla ve shora uvedeném období. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno (§ 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb.). Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb.). Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb.). Podle § 2a uvedené vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., výše nákladů [anonymizována tři slova] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. činí 300 Kč. Po zhodnocení předložených důkazů soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že žalovaný byl v rozhodném období evidován jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla, které nemělo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný v řízení ničeho netvrdil, ani neoznačil a nedoložil důkazy, které by jakkoli vyvracely skutková tvrzení či důkazy žalobce. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl v rozsahu požadovaného příspěvku ve výši 14.147 Kč a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč dle § 4 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 168/1999 Sb., a to včetně zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty 30 dnů od doručení výzvy k úhradě příspěvku ze dne 21. 10. 2019 dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 600 Kč za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dva úkony po 100 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění a návrh ve věci samé). Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění nároku žalobce vůči žalovanému u soudu. Dle citovaného ustanovení je totiž možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je třeba poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Neplatí přitom absolutně, že náklady na právní zastoupení jsou vždy v celém rozsahu účelné již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc zajištěné článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě je důvodné přihlédnout i k tomu, že žalobce je právnickou osobou zřízenou zákonem, kterému je zákonem zajištěno financování činností, k nimž je povinen, a pro nějž jsou příspěvky podle § 24c zákona č. 168/1999 Sb. jedním z těchto zdrojů. Soudní vymáhání takového příspěvku je pak činností žalobce, kterou musí být žalobce schopen právě z těchto zdrojů zajistit, aniž by v soudních sporech, v nichž zaplacení příspěvku vymáhá, využíval odborné pomoci advokátů. Nelze ani pominout značnou jednoduchost těchto skutkově obdobných věcí nevyžadující vyjma sepisu tzv. vzorové žaloby zvlášť odborných znalostí, neboť v těchto věcech je rozhodováno většinou platebním rozkazem, případně bez jednání podle § 115a o. s. ř., nebo sice po jednání, u něhož však účast žalobce nebývá nutná, neboť jsou zpravidla dány podmínky pro to, aby soud rozhodl v jeho prospěch na základě předložených listinných důkazů. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že náklady žalobce za zastoupení advokátem v tomto řízení nejsou účelně vynaloženými ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto na jejich náhradu žalobce nemá právo. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je přiznaná náhrada nákladů řízení splatná na účet právní zástupkyně žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1. o. s. ř. Při odůvodňování tohoto rozsudku soud postupoval podle ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu.