7 C 262/2018-46 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 4. 10. 2018 domáhal zaplacení částky ve výši 91 671 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem jakožto kupujícím a žalovaným jakožto prodávajícím byla dne 4. 8. 2014 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem bylo dodání [název zboží] [anonymizována čtyři slova] [číslo] [anonymizováno]), [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [číslo] [anonymizováno 8 slov] ([číslo]) za celkovou dohodnutou kupní cenu 91 671 Kč. Žalobce dle dohody uhradil žalovanému dne 13. 8. 2014 vystavenou fakturu [číslo] znějící na částku ve výši 91 671 Kč. Žalovaný však v rozporu s dohodou neplnil, a to ani přes urgence žalobce. Žalobce se proto dne 31. 10. 2014 rozhodl od kupní smlouvy odstoupit, neboť žalovaný nesplněním své povinnosti dodat zboží řádně a včas porušil smlouvu podstatným způsobem. Žalovaný byl proto povinen vrátit žalobci jím zaplacenou částku ve výši 91 671 Kč, neboť ta se odstoupením žalobce od kupní smlouvy stala bezdůvodným obohacením. Žalovaný potvrdil odstoupení od smlouvy vystavením opravného daňového dokladu. Žalovaný přes opakované výzvy žalobce částku ve výši 91 671 Kč žalobci nevrátil. K námitce promlčení ze strany žalovaného žalobce uvedl, že žalovaný dluh uznal vystavením tzv. dobropisu, resp. opravného daňového dokladu, který je v obchodních závazkových vztazích považován za uznání dluhu. Žalobce proto svou pohledávku za promlčenou nepovažoval. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a nárok žalobce neuznal co do důvodu ani výše. Namítal, že vztah mezi ním a žalobcem je vztahem závazkovým a současně jde o vztah mezi podnikateli. Promlčecí doba začala běžet v průběhu roku 2014 a samotná předžalobní výzva je datována až dne 3. 9. 2018. Žalovaný z tohoto důvodu namítl promlčení nároku žalobce. 3. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 4. Z faktury – daňového dokladu [číslo] ze dne 6. 8. 2014 bylo zjištěno, že žalovaný vystavil žalobci dne 6. 8. 2014 fakturu znějící na částku ve výši 91 671 Kč se splatností dne 13. 8. 2014 za dodávku [název zboží] [anonymizována čtyři slova] [číslo] [anonymizováno]), [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [číslo] [anonymizováno 8 slov] ([číslo]). 5. Z výpisu z bankovního účtu [číslo] vedeného u [právnická osoba], na jméno [údaje o žalobci] [právnická osoba] bylo prokázáno, že žalobce dne 13. 8. 2014 zaslal ze svého účtu na účet žalovaného č. [bankovní účet] uvedený na faktuře [číslo] částku ve výši 91 671 Kč. Platba byla označena variabilním symbolem [číslo]. 6. Z dopisu: zrušení objednávky ze dne 31. 10. 2014 má soud za prokázané, že žalobce zaslal žalovanému dopis datovaný dnem 31. 10. 2014, kterým zrušil objednávku [číslo] z důvodu nedodání zboží, ačkoliv uhradil žalovanému řádně a včas fakturu [číslo] v plné výši. Žalobce současně vyzval žalovaného k vrácení zaplacené částky 91 671 Kč. 7. Z faktury – opravného daňového dokladu [číslo] ze dne 19. 11. 2014 bylo prokázáno, že žalovaný dne 19. 11. 2014 vystavil žalobci opravný daňový doklad, kterým se zavázal vrátit žalobci částku ve výši 91 671 Kč. 8. Z emailové korespondence mezi žalobcem a žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný zaslal žalobci dobropis - fakturu [číslo] podle které však řádně neplnil, a proto byl žalobcem prostřednictvím e-mailu vyzván k její úhradě. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 9. 2018 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 4. 9. 2018 má soud za prokázané, že žalobce opakovaně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 91 671 Kč a současně žalovaného upozornil na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. 10. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 11. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. 12. Podle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. 13. Podle § 2004 odst. 1 o. z., odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 638 odst. 1 o. z., právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. 17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. 19. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena kupní smlouva ve smyslu § 2079 a násl. o. z., na jejímž základě se žalovaný jakožto prodávající zavázal dodat žalobci objednané zboží specifikované ve faktuře [číslo] žalobce jakožto kupující se zavázal zboží převzít a zaplatit za něj dohodnutou kupní cenu. Žalovaný vystavil žalobci za dodání zboží fakturu [číslo] na částku 91 671 Kč. Žalobce svou povinnost zaplatit kupní cenu za objednané zboží řádně a včas splnil dne 13. 8. 2014, kdy zaslal ze svého účtu na účet žalovaného uvedený na faktuře částku ve výši 91 671 Kč. Žalovaný však svou povinnost řádně nesplnil, neboť zboží žalobci nedodal, čímž porušil kupní smlouvu podstatným způsobem, neboť v případě, že by žalobce od počátku věděl, že žalovaný nesplní svou základní povinnost vyplývající pro něj z kupní smlouvy a objednané zboží nedodá, smlouvu by s ním neuzavřel. Žalobci proto v souladu s § 2002 odst. 1 o. z., vzniklo právo od smlouvy odstoupit, čehož využil dne 31. 10. 2014, kdy žalovanému zaslal dopis označený jako zrušení objednávky, z jehož obsahu je patrné, že žalobce tímto dopisem vyjádřil svou vůli od smlouvy odstoupit z důvodu nedodání zboží žalovaným. Odstoupením žalobce od smlouvy došlo ke zrušení závazku od počátku a smluvním stranám tím vznikla povinnost vrátit si již poskytnutá plnění. Žalovaný byl tedy povinen vrátit žalobci již zaplacenou kupní cenu ve výši 91 671 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, neboť na úkor žalobce získal majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Skutečnost, že odstoupení od smlouvy bylo žalovanému doručeno, je patrné z toho, že žalovaný dne 19. 11. 2014 vystavil žalobci dobropis – fakturu [číslo] v níž se zavázal vrátit žalobci částku ve výši 91 671 Kč. Vystavením této faktury dal současně žalovaný najevo, že objednané zboží žalobci nedodá. Z výše uvedeného je zřejmé, že mezi účastníky nejde o závazek ze smlouvy, jak namítal žalovaný, ale o závazek z bezdůvodného obohacení. Podle § 638 odst. 1 o. z., se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. K odstoupení žalobce od smlouvy přitom došlo dne 31. 10. 2014, žaloba byla žalobcem podána dne 4. 10. 2018, z čehož vyplývá, že k promlčení práva žalobce na zaplacení částky 91 671 Kč z titulu bezdůvodného obohacení nedošlo. Žalovaný byl před podáním žaloby opakovaně žalobcem vyzýván k vrácení zaplacené částky, žalovaný však do dnešního dne dlužnou částku žalobci nevrátil. Na základě shora uvedeného shledal soud po provedeném dokazování žalobu zcela důvodnou a ve výroku I. jí v celém rozsahu vyhověl. Žalovaný se tím, že bezdůvodné obohacení žalobci řádně a včas nevydal, dostal do prodlení, čímž žalobci vznikl v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok na úrok z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který žalobce požadoval od 4. dne následujícího po odstoupení od smlouvy do zaplacení. Vzhledem k tomu, že v daném příp