7 C 6/2021-31 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2019 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 9 000 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Dle tvrzení žalobce vznikl jeho nárok z titulu smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“), která byla dne 18. 6. 2008 uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce ([údaje o právním předchůdci žalobce], [IČO]) a žalovaným a na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 9 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce celkovou částku 15 264 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách po 288 Kč. Částka ve výši 15 264 Kč se skládala z půjčky ve výši 9 000 Kč a souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 6 264 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, když za dobu trvání smlouvy uhradil pouze částky v celkové výši 100 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla žalovaná pohledávka postoupena z právního předchůdce žalobce na [právnická osoba] [anonymizováno], která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupila na žalobce. Ke dni postoupení pohledávky dlužil žalovaný částku v celkové výši 15 164 Kč, která se skládala z dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 6 164 Kč. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil v žalobě svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 5. Ze smlouvy o půjčce ze dne 18. 6. 2008 má soud za prokázané, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku uhradit společně se souhrnným poplatkem ve výši 6 264 Kč v 53 týdenních splátkách po 288 Kč. 6. Ze Smluvních podmínek smlouvy o půjčce (dále jen„ Smluvní podmínky“) soud zjistil, že podle čl. 8 Smluvních podmínek se zákazník a [anonymizováno] dohodli, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má [anonymizováno] právo požadovat uhrazení celé zbylé dlužné částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky zákazníka. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a z přílohy č. 1 k této smlouvě bylo prokázáno, že [právnická osoba] jako postupitel postoupila žalovanou pohledávku na [právnická osoba] S.á.r.l. jako postupníka. 8. Z dopisu: oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 bylo zjištěno, že [právnická osoba] žalovanému oznámila, že došlo k postoupení žalované pohledávky na [právnická osoba] [anonymizováno]. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 20180808/0013 ze dne 20. 8. 2018 a z přílohy č. 1 k této smlouvě – seznam pohledávek má soud za prokázané, že [právnická osoba] [anonymizováno] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. 10. Z dopisu: oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 9. 2018 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 19. 9. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] žalovaného informovala o postoupení žalované pohledávky na žalobce. 11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 8. 11. 2019 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 13. 11. 2019 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 15 164 Kč a upozornil jej na možnost jejího vymáhání soudní cestou. 12. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 13. Podle § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 14. Podle § 517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 15. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi [právnická osoba] a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu citovaného § 657 a násl. občanského zákoníku. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 9 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 6 264 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 288 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky řádně a včas nehradil, byla celá dlužná částka zesplatněna. Na základě výše uvedených smluv o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizováno], která ji následně postoupila na žalobce. Ten předžalobní výzvou žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na předžalobní výzvu nereagoval a dlužnou částku nezaplatil. Nárok žalobce na zaplacení úroku (souhrnného poplatku) vyplývá ze smluvního ujednání a z § 658 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný se nezaplacením půjčky řádně a včas dostal do prodlení, v důsledku čehož vznikl žalobci v souladu s § 517 odst. 2 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. 16. Při zpracování písemného vyhotovení rozsudku soud zjistil zjevnou nesprávnost, které se dopustil při vyhlašování rozsudku dne 26. 2. 2021. Jednalo se o zjevnou nesprávnost ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy bylo nesprávně vyhlášeno, že žalovaný je povinen do tří od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci„ úrok z prodlení ve výši 6 164 Kč“, zatímco správně mělo být vyhlášeno, že žalovaný je povinen do tří od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci„ úrok ve výši 6 164 Kč“. Tuto zjevnou nesprávnost soud v písemném vyhotovení rozsudku podle § 164 o. s. ř. opravil. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení a podání žaloby) a z částky 100 Kč za výzvu k plnění ze dne 8. 11. 2019 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. 18. Soud při posuzování hmotněprávního hlediska nároku žalobce postupoval podle právních norem účinných do 31. 12. 2013, a to s ohledem na § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014.