7 C 99/2014-47 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 1. 2014 domáhal zaplacení částky 16 846,02 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 9. 9. 2002 uzavřel se žalovaným smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu (dále jen„ Smlouva“), která byla evidována pod číslem účtu [číslo bankovního účtu] [bankovní účet]. Žalovaný porušil smluvní povinnosti tím, že přečerpal peněžní prostředky na svém účtu do nepovoleného debetu, který přes výzvu žalobce řádně neuhradil. Žalobce proto od Smlouvy odstoupil a účet zrušil. Žalobce současně vyrovnal debetní zůstatek žalovaného a dlužnou částku nadále vedl na zvláštním účtu pohledávek. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 16 846,02 Kč, žalovaný však na předžalobní výzvu žalobce nereagoval a dlužnou částku nezaplatil. 2. Žalovaný nárok žalobce ani zčásti neuznal. Namítal, že v dané době byl ženatý a domácnost obhospodařovala jeho manželka. S manželkou nemá dosud vypořádáno společné jmění manželů, přičemž na straně pasiv jde o dluhy, o kterých ví, nebo se o nich dověděl po rozvodu. Celkově se jedná o částku přesahující 250 000 Kč. Žalovaný se snaží dohledat svou bývalou manželku, aktualizovat výši dluhů, aby si mohli dluhy vzniklé za trvání manželství rozdělit a tyto splatit. S ohledem na své poměry žalovaný požádal o úhradu dlužné částky ve splátkách a o odpuštění příslušenství. 3. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 4. Ze smlouvy o zřízení a vedení IDEAL konta ze dne 9. 9. 2002 včetně jejích následných dodatků bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zřízení a vedení IDEAL konta, na jejímž základě se žalobce zavázal zřídit a vést pro žalovaného běžný účet [číslo bankovního účtu] [bankovní účet]. Na základě uzavřených dodatků ke Smlouvě byl žalovanému k jeho běžnému účtu zřízen povolený nezajištěný debet, který žalovanému umožňoval přečerpat peněžní prostředky na jeho běžném účtu až do výše sjednaného úvěrového limitu, jehož výše byla jednotlivými dodatky postupně navyšována až na částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal povolený debet postupně splácet a nepřekročit jeho sjednanou výši. 5. Z výpisu z běžného účtu [číslo bankovního účtu] [bankovní účet] ze dne 23. 7. 2013 soud zjistil, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že překročil sjednanou výši povoleného debetu, neboť na jeho účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 15 532,73 Kč. 6. Z výzvy k vyrovnání debetu ze dne 1. 8. 2013 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k vyrovnání nepovoleného debetního zůstatku ve výši 15 532,73 Kč, a to nejpozději do 18. 8. 2013. 7. Z odstoupení od Smlouvy ze dne 5. 9. 2013 má soud za prokázané, že vzhledem k tomu, že žalovaný ve lhůtě stanovené ve výzvě ze dne 1. 8. 2013 nepovolený debetní zůstatek řádně a včas nevyrovnal, využil žalobce svého oprávnění a od Smlouvy odstoupil. 8. Z výpisu z běžného účtu [číslo bankovního účtu] [bankovní účet] ze dne 20. 9. 2013 bylo prokázáno, že ke dni 20. 9. 2013 činila výše nepovoleného debetního zůstatku na běžném účtu žalovaného částku 16 846,02 Kč. 9. Z oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 25. 9. 2013 soud zjistil, že žalobce žalovanému oznámil, že jeho běžný účet byl ke dni 23. 9. 2013 zrušen a nepovolený debetní zůstatek, jehož výše ke dni 23. 9. 2013 činila 16 846,02 Kč, byl převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 11. 2013 ve spojení s dodejkou ze dne 22. 11. 2013 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 16 846,02 Kč a upozornil jej na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. 11. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že vzhledem k tomu, že žalovaný řádně splnil všechny podmínky schváleného oddlužení, byl žalovaný insolvenčním soudem osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. 12. Podle § 497 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 502 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 14. Podle § 504 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 15. Podle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. 6. 2019, jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. 16. Podle § 414 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. 6. 2019, osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. 17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla platně formou dodatků ke smlouvě o zřízení a vedení IDEAL konta uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu citovaného § 497 a násl. obchodního zákoníku, na jejímž základě zřídil žalobce žalovanému na jeho běžném účtu úvěr ve formě povoleného nezajištěného debetu. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nepovolený debetní zůstatek na výzvu žalobce řádně a včas nevyrovnal, odstoupil žalobce od smlouvy, běžný účet žalovaného zrušil a nepovolený debetní zůstatek převedl na účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Žalovaný dlužnou částku ve výši 16 846,02 Kč přes opakované výzvy žalobce nezaplatil. Žalovaný ve svém vyjádření neuvedl žádné relevantní námitky, kterými by tyto skutečnosti jakkoli zpochybnil. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba byla ve věci podána důvodně. Po podání žaloby byl nicméně zjištěn úpadek žalovaného a současně bylo žalovanému povoleno řešení úpadku formou oddlužení. Vzhledem k tomu, že žalovaný podmínky oddlužení řádně splnil, byl insolvenčním soudem osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Vzhledem k tomu, že pohledávka žalobce vznikla před zahájením insolvenčního řízení, bylo povinností žalobce, pokud chtěl svou pohledávku alespoň částečně uspokojit, přihlásit ji do insolvenčního řízení, což však žalobce neučinil, jak vyplývá z upraveného seznamu pohledávek. Osvobození dlužníka od placení pohledávek se podle § 414 odst. 2 insolvenčního zákona vztahuje rovněž na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Podle názoru Nejvyššího soudu ČR vysloveného v rozsudku ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010 (dostupné na www.nsoud.cz), přitom rozhodnutí vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jímž insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům ani ručitele, ani jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim, jako promlčená pohledávka. Z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že pohledávka žalobce má povahu tzv. naturální obligace, neboť se na ni vztahuje osvobození dlužníka podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona. Z tohoto důvodu ji již nelze v soudním řízení dále vymáhat. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobu zamítl. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř., neboť žalovaný byl sice v řízení zcela úspěšný, žaloba však byla žalobcem podána důvodně a zamítnuta byla pouze z důvodu úpadku žalovaného, který byl zjištěn až po podání žaloby, a následného osvobození žalovaného od placení pohledávek podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jež se vztahuje rovněž na pohledávku žalobce. Soud má v tomto případě za to, že u žalobce jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž po něm nelze spravedlivě požadovat, aby hradil žalovanému náklady tohoto řízení. Sou