16 C 145/2020-43 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 1. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1.140 Kč a úrok z prodlení z částky 1.140 Kč od 28. 7. 2018 do zaplacení ve výši 9 % ročně, a to na základě tvrzení, že žalovaný uzavřel dne 13. 7. 2018 se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla jmenovaná společnost žalovanému úvěr ve výši 1.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 27. 7. 2018 zároveň s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 140 Kč, že žalovaný uvedené částky jmenované společnosti nezaplatil a tato postoupila svou pohledávku vůči žalovanému na zaplacení uvedených částek žalobci smlouvou po postoupení pohledávek ze dne 12. 6. 2019. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den 2. 2. 2022, k němuž se žádný z účastníků nedostavil, a pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“) věc projednal v nepřítomnosti účastníků. U jednání soud provedl dokazování listinou označenou jako smlouva [číslo] v níž je uveden jako poskytovatel [právnická osoba] a jako klient žalovaný. Uvedená smlouva není datována a neobsahuje žádný podpis účastníků. Dále soud provedl dokazování obchodními podmínkami pro poskytování spotřebitelského úvěru jmenované společnosti, dohodou o odeslání předžalobních výzev ze dne 3. 1. 2019, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 6. 2019, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 10. 7. 2019, podacím lístkem ze dne 10. 7. 2019 a dokladem blíže neoznačeným, obsahujícím zřejmě část tabulky, z něhož nelze zjistit, kdo jej vyhotovil a pro jaké účely, a který se týká částky 1.000 Kč, dne 13. 7. 2018 a účtu č. [bankovní účet]. Z žádného z těchto důkazů soud nezjistil, že by mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru a ani to, že by částka 1.000 Kč byla společností [právnická osoba] dne 13. 7. 2018 vyplacena žalovanému. Podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Podle odst. 2 nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Podle odst. 3 nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 122 odst. 1 o.s.ř. dokazování provádí soud při jednání. Podle § 132 o.s.ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Podle § 118b odst. 1 o.s.ř. pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhu na povedení důkazů nebo splnění dalších procesních povinností. Žalobcem navrhovaný důkaz,„ aby si soud vyžádal vyjádření bankovních ústavů, z jejich účtu byly prováděny transakce, o tom, že žalovanému byl poskytnut úvěr v tvrzené výši“, soud provést nemohl, neboť tento návrh byl zcela nekonkrétní, jelikož žalobce přesně neoznačil konkrétní banky, kterých se má soud dotázat, neuvedl přesná označení účtů, kterých by se dotaz měl týkat, a přesné znění dotazu, na který by banky měly odpovědět. Banka totiž není osobou, která by mohla odpovědět na dotaz, zda„ jmenovaná společnost žalovanému poskytla úvěr v tvrzené výši“ a není úkolem soudu nahrazovat chybějící skutková tvrzení žalobce a plnit za žalobce jeho důkazní povinnost. Žalobce se k jednání dne 2. 2. 2022 nedostavil, proto po provedeném dokazování nemohl být soudem vyzván k doplnění návrhů na dokazování. Vzhledem k tomu, že soud poskytl žalobci možnost účastnit se jednání, u kterého mohl žalobce činit návrhy na doplnění dokazování, a žalobce této možnosti nevyužil, soud nemohl žalobce vyzvat k doplnění takových návrhů a žádnou další lhůtu k doplnění těchto návrhů mu neposkytl. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalobce neprokázal žádným předloženým důkazem ani navrženým důkazem, a to i při posouzení těchto důkazů v jejich vzájemné souvislosti, že by společnost [právnická osoba] se žalovaným dne 13. 7. 2018 uzavřela tvrzenou smlouvu o úvěru, a ani neprokázal, že by žalovanému, tj. na jeho účet, dne 13. 7. 2018 tato společnost vyplatila částku 1.000 Kč. Soud proto žalobu pro neunesení důkazního břemene zamítl v celém rozsahu. Podle §142 odst. 1 o.s.ř. soud přizná náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšným účastníkem byl žalovaný, jelikož žaloba směřující proti němu byla v celém rozsahu zamítnuta, ale jelikož mu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.