16 C 53/2021-72 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] a doplněnou v průběhu řízení se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a úrok 28 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, na základě které poskytla jmenovaná společnost žalovanému částku [částka]. Žalovaný na uvedenou smlouvu zaplatil celkově částku [částka]. Pohledávka jmenované společnosti vůči žalovanému z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků a u uvedeného jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti. 3. Dne [datum] uzavřeli společnost [právnická osoba] a žalovaný smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla jmenovaná společnost žalovanému částku [částka]. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaný zaplatí jmenované společnosti vedle poskytnuté částky ještě poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši [částka], úrok ve výši [částka] a poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši [částka] v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka] a jednou splátkou ve výši [anonymizováno] (zjištěno z uvedené smlouvy). Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho pravidelný měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil [částka], že čisté příjmy domácnosti činily [částka] a že běžné měsíční výdaje činí [částka], že jmenovaná společnost ověřovala tyto údaje z tří výplatních pásek. Žádná z výplatních pásek soudu předložena nebyla. Z výpisů z obchodního rejstříku soud zjistil, že společnost [právnická osoba] existuje od [datum] a že od [datum] do předmětu jejího podnikání patří i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a že žalobce existuje od [datum]. Jmenovaná společnost postoupila pohledávku vůči žalovanému z uvedené smlouvy žalobci dne [datum] a oznámila to žalovanému (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně jejích příloh, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z podacího lístku ze dne [datum]). 4. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou předmětem řízení postoupené nároky zapůjčitele vůči vydlužiteli na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, na zaplacení sjednaných úroků a sjednaných poplatků na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené podle ustanovení § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“). Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který byl účinný až do [datum] (do účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v němž tomuto ustanovení odpovídají a dále jej rozvíjejí ustanovení § 86 a §87) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Soud tedy posoudil v řízení učiněná zjištění s ohledem na citované ustanovení §9 ZSÚ a dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že poskytovatel zápůjčky posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného řádně splácet spotřebitelský úvěr, jelikož neprokázal, že by jakýmkoliv způsobem ověřoval tvrzení žalovaného o jeho běžných výdajích a ani nedoložil soudu žádnou z listin, které mu byly předloženy při uzavírání smlouvy a ani nenavrhl žádný důkaz na prokázání skutečnosti, že listiny předložené zapůjčiteli obsahovaly údaje vedoucí k závěru, že žalovaný bule schopen úvěr řádně splácet. 7. Byť je soudu znám názor Krajského soudu v Českých Budějovicích vyjádřený dne [datum] v jeho rozsudku č. j. 5 Co 231/2020-97 o tom, že k závěru soudu o tom, že poskytovatel spotřebitelského úvěru přezkoumal řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, postačuje, že vycházel z listin, které měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy a které jsou uvedeny v zákaznické kartě, a že pravdivost údajů potvrdil sám žalovaný svým podpisem v zákaznické kartě, tak zdejší soud se tímto závěrem neztotožňuje. V každém řízení je totiž soud povinen hodnotit provedené důkazy podle své úvahy, a to jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Pokud soudu nejsou předloženy žádné z listin, z nichž poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřoval příjmy a výdaje žadatele o úvěr, a ani nejsou navrženy žádné důkazy na prokázání pravdivosti údajů o příjmech a výdajích žalovaného uvedených v zákaznické kartě, a soudu je z vlastní soudní praxe známo, že poskytovatelé spotřebitelských úvěrů poskytují úvěr i přes to, že jim jsou předloženy například 3 a více výpisů z bankovního účtu žadatele o úvěr, z nichž je zjevné, že žadatel o úvěr, má dlouhodobě na účtu každý měsíc záporný zůstatek, tudíž je evidentní, že volné zdroje nemá. Soud proto bez předložení dalších důkazů nemůže dospět k závěru, že je nepochybné, že úvěruschopnost spotřebitele byla poskytovatelem zápůjčky řádně posouzena s odbornou pečlivostí, pokud pravdivost uvedených údajů není před soudem prokázána spolehlivými důkazy, za který soud zákaznickou kartu samotnou o sobě nepovažuje. To by dle názoru soudu bylo i v rozporu s účelem a smyslem citovaného ustanovení ZSÚ a následných ustanovení § 86 a § 87 nového zákona o spotřebitelském úvěru, které zákonodárce přijal právě na ochranu spotřebitelů, jako slabší strany, tak jak byl vyložen i v judikatuře Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. 8. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta první OZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobce tak má s ohledem na učiněná zjištění, výše uvedené závěry soudu a citovaná ustanovení § 2991 a § 2993 OZ vůči žalovanému pouze právo na vrácení poskytnuté částky, coby vydání bezdůvodného obohacení, a jelikož v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce žalovanému vyplatil z titulu neplatné smlouvy o zápůjčce [částka] a že žalovaný na tuto smlouvu zaplatil žalobci [částka], je žalovaný povinen žalobci zaplatit z titulu bezdůvodného obohacení ještě částku [částka] (výrok I. tohoto rozsudku). 9. Pokud se týká požadovaného úroku z prodlení v sazbě 8,5 % ročně, pak soud žalobci přiznal z přiznané částky pouze úrok z prodlení v sazbě 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, jelikož má za to, že do prodlení se žalovaný dostal až dnem následujícím po dni, kdy mu byla žaloba doručena. Žádné dřívější datum splatnosti žalované částky totiž v řízení prokázáno nebylo, neboť předmětnou smlouvu soud považuje celou za absolutně neplatnou a nebylo prokázáno ani dřívější doručení jakékoliv výzvy k úhradě žalované částky žalovanému, tj. že se taková výzva dostala do jeho dispoziční sféry před doručením žaloby