5 C 136/2022-29 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne [datum], se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení částky ve výši 591.052,53 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 595.564 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal zaplatit úrok ve výši 10,90 % ročně a dále poplatky dle uvedené smlouvy a ceníku, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 8.275 Kč, vždy nejpozději do 15. dne v měsíci. Žalovaný však nesplácel svůj dluh řádně a včas, proto prohlásil žalobce dne [datum] celý úvěr za okamžitě splatný, neboť žalovaný byl v prodlení s více než dvěma splátkami. Dnem následujícím po splatnosti se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu. Žalovaný dluží žalobci částku na jistině ve výši 589.252,53 Kč, dále poplatky v celkové výši 1.800 Kč, částku 31.868,40 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 8,25 % ročně počítaného z jistiny úvěru od [datum] do [datum], částku ve výši 33.201,42 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení do [datum], smluvní úrok 8,25 % ročně z částky 589.252,53 Kč od [datum] do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení 8,50 % ročně z částky 589.252,53 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce žalovanému zaslal předžalobní výzvu k úhradě dluhu, avšak žalovaný ani tuto nikterak nereagoval. V rámci přípravy jednání dospěl soud k závěru, že v dané věci okolnosti případu odůvodňují použití ustanovení § 114b odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen„ o. s. ř“. Proto uložil žalovanému usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] povinnost, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, a v případě, že nárok uplatněný žalobou zcela neuznává, aby v tomto vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a k vyjádření zároveň přiložil listinné důkazy, jichž se dovolává, případně označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud zároveň žalovaného upozornil na to, že pokud se bez vážného důvodu na tuto výzvu ve stanovené lhůtě nevyjádří a ani soudu v téže lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává a ve věci rozhodne rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne [datum] do vlastních rukou. Na toto usnesení žalovaný nijak nereagoval. Podle § 153a odst. 3, 4 o. s. ř. rozhodne soud rozsudkem pro uznání, má-li za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), a věcí uvedených v § 118b a § 120 odst. 2, místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a), nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popř. označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř., jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odst. 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Protože v této věci byly splněny všechny předpoklady stanovené § 114b o. s. ř., a nejde o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír, ani o věc uvedenou v § 118b a § 120 odst. 2 o. s. ř., soud na základě uznání žalobou uplatněného nároku co do důvodu i výše ze strany žalovaného o věci rozhodl rozsudkem pro uznání, neboť marným uplynutím stanovené 30 denní lhůty nastala zákonná fikce, že žalovaný nárok uznává. Rozsudek pro uznání byl ve smyslu citovaného ustanovení § 153a odst. 4 o. s. ř. vyhlášen bez nařízení jednání. Věc soud právně posoudil dle ustanovení § 2395 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Lhůtu k zaplacení dlužné částky soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl plný úspěch. Náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva stanovil soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále („ a t.“). Advokátovi žalobce náleží odměna za tři úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) dle § 11 odst. 1, písm. a), písm. d) a. t. po 10.700 Kč za úkon právní pomoci, tedy částka 32.100 Kč za právní pomoc, dále tři paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tedy 900 Kč paušál, to vše činí částku 33.000 Kč, zvýšenou o částku 6.930, která představuje 21% daň z DPH, neboť právní zástupce žalobce je plátcem této daně, celkové náklady právního zastoupení činí částku 39.930 Kč. Tato částka spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 23.643 Kč, činí celkem částku 63.573 Kč, která je splatná na účet právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.)