5 C 267/2020-45 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum], ve znění jejího doplnění, se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 17.640 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17.640 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela se žalobcem dne [datum] (dále„ smlouva“). Na základě uvedené smlouvy poskytl žalobce žalované v hotovosti částku ve výši 12.000 Kč, za souhrnný poplatek ve výši 9.240 Kč (sestávající z částky 4.200 Kč za úrok, 2.400 Kč za administrativní činnost, a 2.640 Kč za hotovostní inkaso splátek), v týdenní splátce ve výši 354 Kč, kdy celková částka měla být splacena do [datum]. Jelikož žalovaná splácela nepravidelně, kdy žalobci uhradila pouze částku 3.600 Kč, vydělil žalobce tuto výší týdenní splátky a vypočetl tak, kdy se žalovaná dostala do prodlení, pokud by tuto částku splácela v předepsaných týdenních splátkách ([datum]). Žalobce však zákonný úrok z prodlení požaduje pouze za dobu po předepsané splatnosti smlouvy, tedy až od [datum] do zaplacení z částky 17.640 Kč. Dopisem ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstal nečinná. 3. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, proto soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, oboje ze dne [datum], soud zjistil, že tuto mezi sebou uzavřeli žalobce a žalovaná, což tito stvrdili svými podpisy. Žalobce žalované poskytl v hotovosti částku 12.000 Kč za úrok ve výši 4.200 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 2.400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.640 Kč, celkem tak žalovaná měla vrátit částku 21.240 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 354 Kč, se splatností první splátky dne [datum]. V uvedené smlouvě žalovaná potvrdila převzetí úvěru v hotovosti dne 2. 3. [číslo]. 5. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaná měla být ke dni [datum] v invalidním důchodu, s měsíčním příjmem celkem 17.519 Kč, z toho mzda ve výši 12.519 Kč a příspěvek od syna ve výši 5.000 Kč, a měsíčními výdaji ve výši celkem 10.197 Kč, z toho 4.000 Kč za nájem/inkaso, 2.500 Kč za energie, 2.097 Kč za exekuci, a 1.600 Kč za výdaje na úvěry/ zápůjčky vůči společnosti. 6. Z výplatního dokladu a poštovní poukázky soud zjistil, že žalované byl za období [datum] – [datum] vyplacen důchod ve výši 10.422 Kč. 7. Z blíže neoznačeného prohlášení ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] přispívá žalované coby matce částkou 5.000 Kč. 8. Z informací ke smlouvě soud zjistil, že žalovaná měla na svůj dluh uhradit částku 3.600 Kč a nedoplatek činil 17.640 Kč. 9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s podacím archem z téhož dne soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. 10. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; dále jen „o. z.“). 11. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 o. z). 12. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky (§ 2396 o. z). 13. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.). 14. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od [datum]. 15. Právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží (§ 551 až §554 o. z.). 16. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 o. z.). 17. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému (§ 588 o. z.). 18. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání (§ 573 věta prvá o. z.). 19. Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí (§ 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016; dále„ z. s. ú.“). 20. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 z. s. ú.). 21. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 2 z. s. ú.). 22. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 z. s. ú). 23. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr. 24. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tento uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. 25. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalované při uzavírání smlouvy se žalovanou. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by byla řádně ověřována a vyhodnocena úvěruschopnost žalované, jak to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru. Z uvedené evidenční karty klienta vyplývá, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy invalidní důchodkyní, k invalidnímu důchodu pak měla pobírat příspěvek od syna, byla povinna splácet exekuční splátky, a měla výdaje na další úvěr, přičemž jiné běžné životní výdaje (na stravu, léky, ošacení apod.) uvedeny nebyly. Žalobce k uvedeným výdajům žalované soudu ani nedoložil žádné důkazy, kterými by byly prokázány jejich výše. Mezi doloženými dokumenty byly pouze doklady o příjmu žalované, přičemž invalidní důchod byl žalované vyplacen v čistém, tedy v nižší výši, než byla zaznamenána v uvedené evidenčn