6 C 29/2022-33 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 27. 10. 2021, ve znění její změny ze dne 9. 12. 2021, domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 3.375 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 475,11 Kč. V žalobě žalobce uvedl, že žalovaný se považuje v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. za poplatníka televizního poplatku, neboť je fyzickou osobou, která sice není v evidenci poplatníků, ale je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, a to pokud nesdělí žalobci čestným prohlášením jinak. Žalovaný na písemnou výzvu žalobce nereagoval, vznikla mu tedy povinnost hradit televizní poplatek a žalobci dluží za období od prosince 2018 do prosince 2020 celkovou částku 3.375 Kč (135 Kč za každý měsíc). Žalobce písemně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však doposud ničeho neuhradil. Žalovaný u jednání soudu dne 1. 8. 2022 zcela uznal žalobou uplatněný nárok. K jednání soudu se nedostavili žalobce ani jeho právní zástupce, kteří se z neúčasti na jednání omluvili, a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Podle ustanovení § 153a odst. 1 věta první o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle ust. § 153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§99 odst. 1, 2 o.s.ř.). Podle ustanovení § 153a odst. 4 o.s.ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. Za užití výše citovaných ustanovení občanského soudního řádu soud posoudil uznání žalovaného a dospěl k právnímu závěru, že jsou splněny všechny zákonné podmínky a předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Povaha věci a předmět sporu připouští uzavření smíru v souladu s ust. § 99 odst. 1, 2 o.s.ř., a tudíž je přípustné i vydání rozsudku pro uznání podle ust. § 153a odst. 2 o.s.ř. S ohledem na skutečnost, že žalovaný po zaplacení jistiny pohledávky uznal i nárok na úrok z prodlení, který je proti němu žalobou uplatňován, soud žalobě ve výroku I. vyhověl tímto rozsudkem pro uznání, neboť povinnost zaplatit úroky z prodlení vyplývá z ust. §517 odst. 2 občanského zákoníku. Z hmotněprávního hlediska pak soud posoudil žalobou uplatněný nárok žalobce vůči žalovanému jako nárok na zaplacení televizního poplatku podle podle § 3 odst. 4, § 5, § 7 odst. 2, odst. 3, § 8 odst. 6 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, tedy jako nárok na zaplacení televizního poplatku. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou televizních poplatků má žalobce rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení celkem částku 1.489 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta ve výši 600 Kč (3x odměna po 200 Kč dle ust. §14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3x náhrada po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky); a z těchto všech částek 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. v celkové výši 189 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.