7 C 172/2022-30 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2022 domáhal zaplacení částky ve výši 3 500 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce ([právní předchůdce žalobce] [anonymizována dvě slova], [IČO]) a žalovanou byla dne 26. 1. 2016 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 3 500 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit nejpozději do 16. 2. 2016. Žalovaná ve sjednané lhůtě zápůjčku nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2019 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou na společnost [právnická osoba], která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 2. 2019 postoupila na žalobce. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřila, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo], z údajů o zapůjčiteli spotřebitelského úvěru [číslo] a z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce za období od 1. 1. 2016 do 31. 1. 2016 bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě převedl právní předchůdce žalobce dne 26. 1. 2016 na účet žalované č. [bankovní účet] částku ve výši 3 500 Kč, kterou se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit nejpozději do 16. 2. 2016. 6. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 19. 8. 2022 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byla žalovaná a že dne 26. 1. 2016 byla na tento účet připsána částka ve výši 3 500 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2019 bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce a společností [právnická osoba], [IČO], byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena na společnost [právnická osoba] 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 4. 2019 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 15. 4. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalované oznámil, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobce. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 2. 2019 má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila žalovanou pohledávku na žalobce jako na postupníka. 10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 4. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalované oznámil, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobce. 11. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 13. 1. 2020 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 24. 1. 2020 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost jejího vymáhání soudní cestou. 12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žalobce netvrdil a ani neprokázal, že se právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy zabýval schopností žalované splácet poskytnutou zápůjčku. V této souvislosti soud zmiňuje nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz), v němž byla dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v případě nesplnění povinnosti řádně posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet úvěr. Ústavní soud ČR v tomto nálezu dospěl k závěru, že„ poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splácení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ Sám žalobce v žalobě k posouzení úvěruschopnosti žalované uvedl, že doklady o prověření úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele nedisponuje. Pokud by soud dospěl k závěru, že je Smlouva z tohoto důvodu neplatná, navrhl, aby byl jeho nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 18. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že by se původní věřitel před uzavřením Smlouvy zabýval posouzením úvěruschopnosti žalované, posoudil soud uzavřenou Smlouvu jako absolutně neplatnou. Smyslem institutu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž lze důvodně pochybovat o jejich schopnosti úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se tedy projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat. Právní jednání, které je v rozporu se zákonem a zjevně narušuje veřejný pořádek, je podle § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné, přičemž soud k absolutní neplatnosti přihlíží i bez návrhu. 19. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je absolutně neplatná, posoudil soud nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce zaslal žalované na její účet částku ve výši 3 500 Kč, žalovaná tuto částku právnímu předchůdci žalobce nevrátila, čímž se na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatila, a je proto povinna tuto částku žalobci vydat. Žalovaná se tím, že bezdůvodné obohacení žalobci včas nevydala, dostala do prodlení, čímž vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 3 500 Kč ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobci přiznal ode dne následujícího po sjednané splatnosti zápůjčky do zaplacení. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 13. 1. 2020) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.