7 C 19/2015-39 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 1. 4. 2014 domáhal zaplacení částky 116 249,67 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 19. 5. 2010 uzavřel se žalovanými smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalobce žalovaným peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč. Žalovaní se zavázali úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 14,00 % ročně v měsíčních splátkách po 2 833 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci počínaje dnem 22. 6. 2010. Vzhledem k tomu, že žalovaní splátky úvěru řádně a včas nespláceli, prohlásil žalobce úvěr za okamžitě splatný ke dni 20. 8. 2013. Ke dni podání žaloby dlužili žalovaní na jistině částku ve výši 116 249,67 Kč, kterou přes opakované výzvy žalobce nezaplatili. 2. Žalovaná 1. se ve věci nijak nevyjádřila. 3. Žalovaný 2. k žalobě uvedl, že v souvislosti s dluhy, které společně s manželkou měli, na sebe podali návrh na insolvenci, byl zjištěn jejich úpadek a bylo jim povoleno oddlužení. V rámci oddlužení se jako věřitel přihlásil i žalobce a oni se jako dlužníci v rámci oddlužení osvědčili. Insolvenční soud vydal dne 12. 7. 2022 usnesení, kterým vzal na vědomí splnění oddlužení a zároveň je jako dlužníky osvobodil od povinnosti platit pohledávky, které nebyly dosud uspokojeny. Žalovaný 2. měl na základě těchto skutečností za to, že pohledávka žalobce tímto zanikla, a proto navrhl, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 5. 2010 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanými byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovaným úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaní se zavázali úvěr společně a nerozdílně splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 14,00 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 833 Kč splatnými vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce. 6. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], bylo zjištěno, že dne [datum] bylo insolvenčním soudem vydáno usnesení, kterým byl zjištěn úpadek žalovaných a současně jim bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. 7. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], bylo prokázáno, že dne [datum] bylo insolvenčním soudem vydáno usnesení, kterým bylo vzato na vědomí splnění oddlužení žalovaných a na jehož základě byli žalovaní osvobozeni od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. 8. Další důkazy soud neprováděl, neboť skutkový stav byl v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci samé dostatečně zjištěn již provedenými důkazy. 9. Podle § 497 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 502 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 11. Podle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. 6. 2019, jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. 12. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobcem a žalovanými byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu citovaného § 497 a násl. obchodního zákoníku, na jejímž základě poskytl žalobce žalovaným úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaní zavázali splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 14,00 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 833 Kč. Žalovaný 2. uzavření Smlouvy ani následné porušení povinností žalovaných splácet poskytnutý úvěr nijak nerozporoval. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba byla ve věci podána důvodně. Po podání žaloby byl nicméně zjištěn úpadek žalovaných a současně bylo žalovaným povoleno řešení úpadku formou oddlužení. Vzhledem k tomu, že žalovaní podmínky oddlužení řádně splnili, byli insolvenčním soudem osvobozeni od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Vzhledem k tomu, že pohledávka žalobce vznikla před zahájením insolvenčního řízení, bylo povinností žalobce, pokud chtěl svou pohledávku alespoň částečně uspokojit, přihlásit ji do insolvenčního řízení, což také žalobce učinil, jak vyplývá z insolvenčního rejstříku. Podle názoru Nejvyššího soudu ČR vysloveného v rozsudku ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010 (dostupné na www.nsoud.cz), přitom rozhodnutí vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jímž insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům ani ručitele, ani jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim, jako promlčená pohledávka. Z výše uvedeného vyplývá, že pohledávka žalobce částečně zanikla jejím uspokojením v insolvenčním řízení v rámci oddlužení a ve zbývající výši má v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR povahu tzv. naturální obligace, neboť se na ni vztahuje osvobození dlužníka podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona. Z tohoto důvodu ji již nelze v soudním řízení dále vymáhat. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobu zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř., neboť žalovaní byli sice v řízení zcela úspěšní, žaloba však byla žalobcem podána důvodně a zamítnuta byla pouze z důvodu úpadku žalovaných, který byl zjištěn až po podání žaloby, a následného osvobození žalovaných od placení pohledávek podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jež se vztahuje rovněž na pohledávku žalobce. Soud má v tomto případě za to, že u žalobce jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž po něm nelze spravedlivě požadovat, aby hradil žalovaným náklady tohoto řízení. Soud proto z výše uvedených důvodů rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 14. Soud pro úplnost uvádí, že hmotněprávně posoudil projednávaný spor v návaznosti na přechodné ustanovení obsažené v ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013.