7 C 213/2022-32 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2016 domáhal zaplacení částky 6 750 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 2. 2. 2016 uzavřel s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 750 Kč nejpozději do 8. 3. 2016. Úvěr byl žalovanému poskytnut převodem na bankovní účet č. [bankovní účet], z něhož předtím žalovaný uhradil registrační částku ve výši 1 Kč. Žalovaný své smluvní povinnosti řádně nesplnil a úvěr ve stanovené lhůtě žalobci nevrátil. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatil. 2. Žalovaný ve svém odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 15. 9. 2022 namítl, že v průběhu řízení byl insolvenčním soudem osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Žalobce svou pohledávku do insolvenčního řízení řádně přihlásil, přičemž podle zprávy o plnění oddlužení za období [číslo] byla pohledávka žalobce uspokojena ve výši 73,94 % přihlášené pohledávky. 3. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2. 2. 2016 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr žalobci uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 750 Kč nejpozději do 8. 3. 2016. 5. Z výpisu z bankovního účtu žalobce č. [bankovní účet] ze dne 8. 2. 2016 bylo prokázáno, že žalobce dne 2. 2. 2016 zaslal na účet žalovaného č. [bankovní účet], z něhož žalovaný téhož dne uhradil na účet žalobce částku 1 Kč, částku ve výši 5 000 Kč. 6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 11. 2016 ve spojení s podacím lístkem ze dne 16. 1. 2016 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a současně žalovaného upozornil na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. 7. Z detailu insolvenčního řízení a z usnesení [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], má soud za prokázané, že tímto usnesením vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalovaného a současně žalovanému přiznal osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. 8. Ze seznamu přihlášených pohledávek a z přihlášky pohledávky bylo zjištěno, že žalobce svou pohledávku, kterou v tomto řízení uplatnil žalobou vůči žalovanému, řádně a včas přihlásil do insolvenčního řízení žalovaného. Pohledávka žalobce byla v insolvenčním řízení v celé přihlášené výši 10 000 Kč uznána dlužníkem i insolvenčním správcem. 9. Ze zprávy o plnění oddlužení ze dne 28. 4. 2022 bylo prokázáno, že pohledávka žalobce byla v insolvenčním řízení uspokojena ze 73,9356 %, tj. v částce 7 393,56 Kč. 10. Další důkazy soud neprováděl, neboť skutkový stav byl v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci samé dostatečně zjištěn již provedenými důkazy. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 14. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. 6. 2019, jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. 16. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu citovaného § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru (úrokem) ve výši 1 750 Kč nejpozději do 8. 3. 2016. Žalovaný ve lhůtě splatnosti úvěr neuhradil a nijak nereagoval ani na následnou předžalobní výzvu žalobce. Žalovaný uzavření Smlouvy ani následné porušení smluvní povinnosti uhradit ve sjednané lhůtě poskytnutý úvěr nijak nerozporoval. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba byla ve věci podána důvodně. Po podání žaloby byl nicméně zjištěn úpadek žalovaného a současně bylo žalovanému povoleno řešení úpadku formou oddlužení. Vzhledem k tomu, že žalovaný podmínky oddlužení řádně splnil, byl insolvenčním soudem osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Vzhledem k tomu, že pohledávka žalobce vznikla před zahájením insolvenčního řízení, bylo povinností žalobce, pokud chtěl svou pohledávku alespoň částečně uspokojit, přihlásit ji do insolvenčního řízení, což také žalobce učinil, jak vyplývá z přihlášky pohledávky. Podle názoru Nejvyššího soudu ČR vysloveného v rozsudku ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010 (dostupné na www.nsoud.cz), přitom rozhodnutí vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jímž insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům ani ručitele, ani jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim, jako promlčená pohledávka. Z výše uvedeného vyplývá, že pohledávka žalobce částečně zanikla jejím uspokojením v insolvenčním řízení v rámci oddlužení a ve zbývající výši má v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR povahu tzv. naturální obligace, neboť se na ni vztahuje osvobození dlužníka podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona. Z tohoto důvodu ji již nelze v soudním řízení dále vymáhat. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř., neboť žalovaný byl sice v řízení zcela úspěšný, žaloba však byla žalobcem podána důvodně a zamítnuta byla pouze z důvodu úpadku žalovaného, který byl zjištěn až po podání žaloby, a následného osvobození žalovaného od placení pohledávek podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jež se vztahuje rovněž na pohledávku žalobce. Soud má v tomto případě za to, že u žalobce jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž po něm nelze spravedlivě požadovat, aby hradil žalovanému náklady tohoto řízení. Soud proto z výše uvedených důvodů rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.