7 C 239/2019-54 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 8. 2019 domáhal zaplacení částky 23 477 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 30. 1. 2018 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem z úvěru ve výši 97,66 % ročně v 42 měsíčních splátkách po 1 287 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2018. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že splátky úvěru řádně a včas nehradil, čímž došlo automaticky v souladu s bodem 6.3 Smlouvy k zesplatnění celého úvěru. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci rovněž právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou úvěru po jeho zesplatnění ve výši 4 266,60 Kč. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku v celkové výši 27 743,60 Kč nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru ze dne 30. 1. 2018 a z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 1. 2. 2018 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 97,66 % ročně formou 42 měsíčních splátek po 1 287 Kč. 5. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 31. 1. 2018 bylo prokázáno, že žalobce dne 31. 1. 2018 zaslal na účet žalovaného uvedený ve Smlouvě částku ve výši 20 000 Kč. 6. K otázce posouzení úvěruschopnosti předložil žalobce hodnocení klienta a oznámení České správy sociálního zabezpečení, z nichž vyplývá, že žalovaný měl v době uzavření Smlouvy pravidelný příjem ve výši 6 236 Kč představující invalidní důchod pro invaliditu II. stupně, ohledně výdajů vycházel žalobce z částky životního minima jednotlivce ve výši 3 410 Kč a dále z žalovaným tvrzených nákladů na bydlení ve výši 1 000 Kč, k těmto výdajům žalobce započetl rezervu ve výši 500 Kč, takže vycházel z výše volných zdrojů žalovaného ve výši 1 326 Kč. Žalobce dále předložil výpis záznamů z registru SOLUS, z něhož vyplývá, že žalovaný neměl v době uzavření Smlouvy žádné závazky po splatnosti, a CBS skóre, z něhož vyplývá, že žalovaný byl žalobcem vyhodnocen jako žadatel o úvěr se středním rizikem, u něhož bývá úvěr limitován výší vyplacené částky. 7. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil, neboť uhradil řádně a včas pouze první čtyři splátky a následně ještě splátky splatné dne 25. 7. 2018 a 25. 10. 2018, se zpožděním pak uhradil splátky splatné dne 25. 6. 2018, 25. 8. 2018 a 25. 9. 2018, od desáté splátky splatné dne 25. 11. 2018 již žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil. Celkem tedy žalovaný na dlužnou částku uhradil 11 583 Kč. 8. Z výzvy k zaplacení ze dne 27. 12. 2018 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných splátek splatných dne 25. 11. 2018 a 25. 12. 2018 a upozornil jej na možnost zesplatnění celého úvěru. 9. Z výzvy k zaplacení ze dne 25. 1. 2019 a z dodejky ze dne 2. 2. 2018 bylo zjištěno, že žalobce opakovaně vyzval žalovaného k úhradě dlužných splátek splatných dne 25. 11. 2018, 25. 12. 2018 a 25. 1. 2019 a upozornil jej na možnost zesplatnění celého úvěru. 10. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 7. 2019 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 26. 7. 2019 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 23 477 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 850,88 Kč a upozornil jej na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. 11. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018 soud nezjistil žádná skutková zjištění, neboť tento důkaz se týká právního posouzení věci, které náleží výlučně soudu. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 19. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žalobce netvrdil a dostatečně neprokázal, že se v souladu s citovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy dostatečně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. K otázce zkoumání úvěruschopnosti se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (dostupné na www.nsoud.cz), v němž dospěl k závěru, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz), v němž byla dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v případě nesplnění povinnosti řádně posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet úvěr. Ústavní soud ČR v tomto nálezu dospěl k závěru, že„ poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednozna