7 C 57/2019-49 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 16. 11. 2017 domáhal zaplacení částky ve výši 46 690,60 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 5. 2. 2016 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobci uhradit částku v celkové výši 67 786 Kč, která vedle jistiny zápůjčky zahrnovala úrok ve výši 35 186 Kč a administrativní poplatek ve výši 12 600 Kč, v 35 měsíčních splátkách po 1 533 Kč a jedné splátce ve výši 1 531 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta na den 19. 3. 2016. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky řádně a včas nesplácel, byl celý úvěr žalobcem zesplatněn ke dni 4. 11. 2016. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 46 690,60 Kč a skládala se z dlužné jistiny zápůjčky ve výši 19 784 Kč, úroku ve výši 7 311 Kč, administrativních poplatků ve výši 2 800 Kč, smluvní pokuty do dne zesplatnění ve výši 3 386 Kč, smluvní pokuty po zesplatnění zápůjčky ve výši 12 859,60 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 550 Kč. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 5. 2. 2016 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku splácet spolu s úrokem ve výši 58 % ročně a administrativním poplatkem ve výši 350 Kč měsíčně v 35 pravidelných měsíčních splátkách po 1 533 Kč a jednou splátkou ve výši 1 531 Kč. 5. K posouzení úvěruschopnosti žalobce předložil výplatní pásky za měsíce říjen 2015 a prosinec 2015 a výpis z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno [jméno] [příjmení], nicméně z předložené smlouvy o účtu vyplývá, že žalovaný měl k tomuto účtu dispoziční právo, z nichž vyplývá, že žalovaný dosahoval průměrné čisté měsíční mzdy kolem 11 000 Kč až 12 000 Kč. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od listopadu 2015 do ledna 2016 soud dále zjistil, že za toto období nedošlo na účtu opakovaně k úhradě inkasa z důvodu nedostatečného zůstatku na účtu. Žalobce dále předložil výpis z Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, z nichž vyplývá, že proti žalovanému nebylo v době uzavření Smlouvy vedeno exekuční ani insolvenční řízení, a výpis z registru neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR s negativním výsledkem. 6. Z výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] ze dne 9. 2. 2016 bylo prokázáno, že žalobce dne 9. 2. 2016 převedl částku 20 000 Kč na účet žalovaného uvedený ve Smlouvě, přičemž jako variabilní symbol platby uvedl číslo uzavřené smlouvy. 7. Z vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy [číslo] ke dni 16. 11. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobci pouze jednu splátku, přičemž ke dni 16. 11. 2017 dlužil na jistině částku ve výši 19 784 Kč. 8. Z výzvy k úhradě smluvní pokuty a předžalobní upomínky ze dne 8. 12. 2016 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil jej na možnost jejího vymáhání soudní cestou. 9. Z dalších předložených důkazů nezjistil soud žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. 10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 16. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Z důkazů předložených žalobcem k otázce úvěruschopnosti vyplývá, že žalobce sice zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, ale na základě zjištěných informací dospěl k nesprávnému závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Z výpisu z účtu, k němuž měl žalovaný dispoziční oprávnění a na který mu byla zasílána mzda, je zřejmé, že z účtu byly opakovaně prováděny výběry v řádech několika tisíc korun, u nichž soud není schopen posoudit, k čemu sloužily. Podstatné ovšem je, že na účtu došlo v rámci období od listopadu 2015 do ledna 2016 několikrát k neprovedení inkasa pro nedostatečný zůstatek na účtu, z čehož plyne důvodná pochybnost o schopnosti žalovaného splácet úvěr, který mu byl na základě Smlouvy žalobcem poskytnut. V této souvislosti soud zmiňuje nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz), v němž byla dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v případě nesplnění povinnosti řádně posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet úvěr. Ústavní soud ČR v tomto nálezu dospěl k závěru, že„ poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splácení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 18. Smyslem institutu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž lze důvodně pochybovat o jejich schopnosti úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se tedy projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat. Právní jednání, které je v rozporu se zákonem a zjevně narušuje veřejný pořádek, je podle § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné, přičemž soud k absolutní neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Soud z tohoto důvodu posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou. 19. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je absolutně neplatná, posoudil soud nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce zaslal žalovanému na jeho účet částku ve výši 20 000 Kč, žalovaný na dlužnou částku dosud uhradil pouze 216 Kč, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, a je proto povinen vydat žalobci dosud neuhrazenou částku ve výši 19 784 Kč. Žalovaný se tím, že bezdůvodné obohacení žalobci včas nevydal, dostal do prodlení, čímž vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 19 784 Kč ve výši st